O čem sním - původní alternace finální soutěžní verze - 02

7. dubna 2011 v 15:40 | Algernon
Druhá část.



Když kuchař odešel zpět do kuchyně, barman se šel věnovat nějaké své činnosti někam jinam v Jeskyni a v místnosti s ní zůstal jen hlídač, vytáhla tlustou bichli, která byla ve skutečností učebnicí s názvem "Základy thaumaturgie pro střední školy". Znechuceně se na ni podívala, vytáhla čtverečkovaný sešit a po nalistování patřičné strany si začala poznámky.
"Chceš s tím pomoct? Tady se teď stejně asi nic nepředpokládaného dít nebude a já nesnáším nudu…" nabídl svou pomoc hlídač.
"Proč ne. Jak se vůbec jmenuješ?"
"Stephen Queen."
"Já sem Minkwe."
Po půl hodině nesmyslného studia základních principů magie oba překvapeně vzhlédli ke vstupu do Jeskyně. Ozývaly se odtamtud totiž podivné rány. Stephen zaklel, podal Minkwe pumpovací brokovnici a sám namířil svoji automatickou ke dveřím. Ty se najednou otevřely.
"Kurva!" zařval a začal pálit do řad útočníků. Zároveň však začal ustupovat směrem k recepčnímu pultu, který je neprůstřelný. Správně totiž odhadl, že tohle asi jen tak s přehledem neodrazí. Minkwe nezůstala stát na místě, ale popadla batoh a s napřaženou brokovnicí ustupovala spolu se Stephenem. Vbrzku už se oba krčili za pultem a přemýšleli, co teď.
"Máme dost munice?"
"Tím si nejsem zrovna jistej. Spíš si myslím, že bychom měli zkusit vydržet do příchodu jistých stálých návštěvníků."
Nad hlavami jim létaly desítky až stovky kulek a odštěpovaly úlomky z betonu stěny. Zajímavé bylo, že se žádný z útočníků nepokusil dostat k nim. Minkwe to neřešila, ale Stephena to dost udivovalo. Vždyť to přece postrádalo smysl?! Nakonec to po deseti minutách už nemohl vydržet, zvedl se a opětoval střelbu. Bohužel ho však několikrát trefili. Za normálních okolností by to asi nebyl smrtelné, všechny důležité orgány a tepny zůstaly nezasaženy. Problém byl v tom, že to byly kulky s nevyváženým těžištěm, takže z něj zbylo něco, co sice člověka ještě připomínalo, ale z pohledu na to by se zvedl žaludek i sadistickému vrahovi. Minkwe se skoro pozvracela. Nakonec odepnula jeden z granátů od Stephenova opasku a odjištěný ho hodila někam ke dveřím. Věděla, že statiku Jeskyně nenaruší, zato statiku útočníků nepochybně ano. Pomstychtivě se zasmála, když granát explodoval a z nepřátelských řad se ozval jekot, řev, nadávky a kletby.
U vstupu najednou vypukl nějaký rozruch. Minkwe s Lukrécií se na sebe znovu podívaly.
"Vyfič!" ozval se otrávený ženský hlas.
Minkwe ho moc dobře znala. A skoro si nepamatovala, že by někdy zněl jinak, než otráveně. Takže Jessie Greymouseová, známá též jako Maureta, se dokázala vyhrabat ze svého brlohu už v takto pro ni brzkou hodinu. Přišlo jí to neuvěřitelné. A ať je ten boss kdokoli, má se na co těšit. Maureta totiž dovede být velmi nepříjemná, když ji někdo nakrkne. A on ji zcela určitě nakrknul na první pohled.
"No toto… Takže obyčejná lidská dívka, které došla munice, anorektická lesba taktéž bez munice, tlustej línej anděl a feťácká věčně opilá elfka. Skutečně typičtí hrdinové, kteří zachrání svět," ušklíbl se sarkasticky neznámý boss.
"Běžte, volové!" zařvala Minkwe a vytáhla tu svoji obyčejnou dvouhlavňovou brokovnici. Třeskla jedna rána a jejím směrem se okamžitě stočily všechny hlavně v místnosti, včetně pozornosti jejich majitelů. Toho využili Vitalij s Jessie, kteří nemeškali co nejrychleji se přesunuli k Minkwe a Lukrécii za pult.
"Doufám, že máte munici," prohlásila Minkwe.
"Mám mizernou náladu a kocovinu," odsekla Jessie.
"To by mohlo stačit," zareagovala na to Minkwe.
"Víte, začínám se tady nudit. Nemohli byste konečně vstát a přestat dělat potíže, abychom to mohli skončit?"
"Doporučoval bych ti složit kvéry, chlapečku."
To byla pro naši čtveřici nová skutečnost. Nový hráč v téhle hře. Jessie si pomyslela něco ve smyslu, že za tím pultem už začíná být trochu narváno.
"Kdo si myslíš, že si?" vznesl dotaz boss.
"Alamare z Gelijseu, jménem Hlídky se za množství zločinů, které vyjmenovávat by trvalo neúnosně dlouhou dobu, odsuzuješ k trestu smrti. Proti rozsudku není odvolání. Rozsudek bude vykonán ihned," odříkal jiný nový hlas.
"Kdo myslíš, že jsi, že jednáš jménem neexistující organizace?"
"Jsem jeden z jejích zakladatelů. A taky velmi dobrý přítel Jacqueliny."
Vitalij vytřeštil oči a Jessie poděšeně polkla. To by totiž znamenalo, že tam před pultem stojí i se svou neúprosnou Hlídkou samotný Alexej Saratov z Hadaraku. To jest noční můra úplně každého, kdo dělá "bordel".

No jó, no. Ale tentokrát už do toho vstupuju snad naposled. Je tedy zcela zjevné, že Hlídka přeci jen existuje, i když se to oficiálně popírá i v neoficiálních kruzích. Alexej samotný se vyznačuje několika skutečnostmi. Je to jediný člověk, který se může s klidem jít porvat s Jacquelinou a přežít. Vlastně, celkem pravidelně spolu šermovali a pokaždé to po několika hodinách ukončili s nerozhodným výsledkem, protože je to přestalo bavit. Abyste to pochopili správně, Jacquelina je upír. A to navíc ten nejvýše postavený, nejmocnější, nejsilnější, nejsmrtelnější. Další věc, kterou se vyznačuje, je jeho deepdiverství, čili kyborgizace na vysokém stupni. Taky má svérázný způsob vaření. A nesnáší světlo. Ne dobro, ale světlo. Proto taky neustále nosí tmavé sluneční brýle. Nosí černý kabát až k podlaze, s kápí a spoustou kapes. Boty jsou z bitevního skafandru, kalhoty sou černé kapsáče s opravdu velkým množství kapes plných opravdu velké spousty věcí. Taky nosil podivný hybrid bundy, mikiny a svetru, to celé v tmavě šedé barvě. Jediný barevnější kus oblečení je ta palestina kolem krku, která je v kombinaci barev černá - fialová.
Ještě by asi bylo záhodno popsat osobu, která pronesla ono obvinění a rozsudek v jednom. Je to Myfanwy. Zhrzená víla, která Alexejovi zůstávala absolutně věrná ještě z dob, kdy vedl vílí armádu. To je jiný, delší a krvavější příběh o lidsko - vílích válkách. Myfanwy je, stejně jako každá víla, neuvěřitelně krásná. Vlasy mají barvu naleštěné mědi, křídla má zelená. Oblečená je v umolousaných krémových šatech, které ale nic neubíraly na její kráse. Na zádech nosí pověšený skládací luk ze speciálních slitin, u pasu se jí houpe jednoruční vílí meč, což je taky kapitola sama o sobě. Jinak, její jméno pochází z velštiny a znamená něco jako "milovaná", pokud by to někoho zajímalo.

"Chceš snad tvrdit, že jsi sám Alexej Saratov? Ten, který přišel na náš svět tím, že spáchal sebevraždu v jiném?" Boss začínal být poněkud nervózní.
"Přesně ten," odvětil suše. "Chcípni."
Tohle jediné slovo způsobilo, že se před pultem rozpoutalo peklo. Nebo spíš jatka.
"Už můžete vylézt," ozval se Alexej.
Minkwe nejdřív pomalu vysunula svoji brokovnici přes okraj, potom opatrně vystrčila nad okraj i hlavu, připravená okamžitě zase klesnou. Nicméně, nebylo to potřeba, útočníci byli všichni mrtví a na zemi byl rozsekaný i onen boss, který to všechno spískal. Minkwe po jeho ostatcích vztekle plivla a pak do něj vystřelila druhou patronu, která ještě zůstávala v druhé hlavni. Pak žduchla nohou Vitalije, že už opravdu můžou vylézt.
"Nebylo to trochu zbytečné?" zeptal se jí jeden z členů Hlídky.
"Jo, ale kvůli tomu parchantovi sem musela přerušit práci na úkolu do školy. Teď nad tím zas ztvrdnu."
"Tak to dovede zkazit náladu. Kdo z vás vlastně tak nařezal těm idiotům, než jsme přišli mi?" ozval se zase někdo jiný z Hlídky.
"Já a Lukrécie. Ta je tu kropila z railgunu. Bohužel, ten hlídač Stephen to koupil dávkou nevyvážených.
"Sakra."
"Fajn, soudruzi. Rozdělit a dočistit. Už je skoro otvíračka, tak ať hosti nevidí tu novou výmalbu výzdobu."
"Katrin, dej Lukrécii nějaký zásobníky. Jacku, půjde s tvojí skupinou. Minkwe, tys tu byla od začátku, tak pak všechno popíšeš tímhle Markovi. Potom ti pomůžem s tím úkolem. Ber to jako odškodné. Jo a nevíš náhodou, kde je kuchař a barman?"
"Kuchař by měl být stále ještě v kuchyni, pokud ho nedostali. A barman ještě dávno předtím odešel někam dozadu."
"Tak to kuchař asi chystal dřevorubku. A barmana najdem."
"Počkej, chceš říct, že v kuchyni je elektromagnetický kanón?"
"Šestnáctihlavňová bestie s kadencí tchýně a destruktivním účinkem Artilerie."
"Hele, a nechtěly byste se vy dvě přidat k Hlídce? Kvalifikaci na to zjevně máte. A měly byste grátis většinu naturálií, co se dají v Jeskyni sehnat."
"Makat pro hlídku?"
"Má to svý výhody, tady Alexej svý lidi v průseru nenechává," ozval se jeden z OTZ (to jest "operátor těžkých zbraní").
"Nevím, jestli je to práce, o po jaké toužím. Masakry nejsou zrovna něco, po čem bych toužila."
"To ani já, jenže někdo naši práci dělat musí. A to jsem doufal, že aspoň dneska bude klid…"
"Hele, a o čem vlastně sníš?" zeptala se z ničeho nic.
"Já? Co to má co dělat s tím, co se dneska odehrálo?"
"Souvisí. Kupříkladu já sním o tom, že jednou bude mít svět smysl. A taky že si změním svý stupidní jméno.
"Tak to sme dva, taky sním o smysluplnosti světa. Jenže stále ještě smysl nemá. Takže vlastně tvůj dotaz plně zapadá do povahy světa, že?"
"Navíc ještě sní o tom, že se všichni přestanou chovat jako blbci a že se jednou zase uvidí s ní," vložila se do toho jakási modrovlasá osoba s kulometem přes rameno.

"Ty základy thaumaturgie sou ale hrozná krávovina, nechal se slyšet jeden z členů Hlídky, když se spolu s hloučkem dalších rádců a s Minkwe snažili proniknout do tajů tohoto předmětu.
"To mi povídej," přitakala Maureta. "Nerozumím ani slovu, a to magii ovládám."
Celá Minkweina skvadra teď seděla v jejich obvyklé kobce a spolu s nimi tam seděli i Lukrécie a někteří lidé z hlídky, Alexeje a Myfanwy nevyjímaje. Na obrovském stole z jen hrubě opracované desky borovicového dřeva položené na kovové konstrukci stály četné sklenice s kofolou a rozličným alkoholem, poblíž Minkwe pak stála i její večeře, kterou před chvílí donesl kuchař. Ten to nakonec opravdu přečkal, a když Hlídka ukončovala incident, už byl i nachystaný pěkně to tam pokropit. U stropu se houpalo několik stowattových žárovek, které místnost zalévaly nažloutlým světlem a taky nějakým teplem. V jednom z rohů stály kamna, v nichž praskal přívětivý oheň. Konečně zase vládl jakýsi osobitý mír Jeskyně.


Algernon van Hadarak
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 10. dubna 2011 v 20:22 | Reagovat

Algernonku, omlouvám se... já to pořád ještě nedočetla. Čtu to na etapy už od včerejška a teď jsem na konci první části... ještě mi zbývá celá druhá. Je to hrozně dlouhé. Ale líbí se mi to :) a neboj, napíšu pořádně dlouhý, všeříkající a vševysvětlující komentář, jen co se mi někdy povede to dočíst.
Jen jsem se chtěla omluvit a vzkázat, že jsem na to nezapomněla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama