Smrt má smysl pro humor - díl 2.

5. ledna 2011 v 13:52 | Algernon |  + Literaturno
Slibovaný druhý díl je tady! V přesněji nespecifikované době, na nespecifikovaném místě, se jeden terorista přestal smát. :D



Byla už tma a hustě sněžilo. Vlastně sněžilo tak hustě, že světlo pouliční lampy sotva proniklo k zasněženému chodníku, který přes vrstvu sněhu splýval se silnicí. Vzhledem k počasí bylo pochopitelné, že ač bylo teprve pět hodin odpoledne, na ulici nikdo nebyl. Tedy skoro nikdo. Po chodníku běžel středně vysoký muž v omšelém hnědém trenčkotu a na hlavě měl klobouk s širokou krempou, který si kvůli větru přidržoval levou rukou. Znenadání se ovšem zastavil, asi aby popadl dech. Vytáhl z kapsy staré kapesní hodinky a podíval se na jejich ciferník. Pomyslel si, že už to nestihne. Co teď? Neměl moc možností. Příkop by byl k ničemu, i kdyby jej v té vrstvě sněhu nalezl, k autu je to daleko a pravděpodobnost, že teď pojede autobus, byla mizivá. Obrátil oči v sloup. Uvědomil si totiž, že paneláky po obou stranách ulice mají sklepy a některé z nich i kryty civilní obrany. Rozběhl se tedy k nejbližšímu vchodu jednoho z mnoha prázdných paneláků a násilím do něj nikl. Ještě je šance.
Oddechl si. Těžká vrata krytu byla zavřena a zajištěna a on mohl v klidu odpočívat. A proč se vlastně tak hnal tím nečasem? Z prostého důvodu - položil k čerpadlu chladícího okruhu jednoho z reaktorů nedaleké elektrárny časovanou nálož. A ta měla co nevidět explodovat.
"To je dost, že jsi se ukázal."
"Co? Kdo to řek? Kde ste? A kdo ste?" těkal pohledem ten muž po celé místnosti a z pod pláště vytáhl pistoli.
"Kdo myslíš?" otázala se kostra oděná do černého pláště, kápi přes holou lebku a s kosou v ruce.
"Smrt? Ale já přece neumřu! Tenhle kryt odolá," přesvědčoval spíš sám sebe. "Nebo ne?"
"Statika těchto starých domů už není, co bývala," povídá Smrt a opře se o zeď.
Muž naprázdno polkne a zase si sedne. Podívá se na hodinky, jejichž minutová ručička zrovna skončila na šestku. "Do hajzlu," prohlásil. O několik okamžiků později jej zasypaly trosky domu…
Smrt zakroutí hlavou. "Ti lidí… Jeden by řekl, že za ta staletí snad dostanou rozum," ušklíbla se v duchu a zmizela.

Vyšetřovací komise se skláněla nad satelitními snímky elektrárny a jejího okolí. Už věděli, že explozi způsobila bomba na čerpadle chladícího okruhu a že ten, kdo ji tam umístil, se schoval do jednoho z panelových domů, v němž se nacházel kryt. Co ale nechápali bylo, proč jen ten jeden jediný dům spadl.
"Semtex na nosných zdích dovede divy…," prohlásila Smrt, která se houpala zavěšená za kotníky na lustru, kosu opřenou o jednu ze skříní v místnosti.
"Kdo říká, že Smrt nemá smysl pro humor, tak kecá," reaguje na to jeden z vyšetřovatelů.
"Každý se občas potřebuje pobavit. Zvláště pak, když je tak letitý a pracovně vytížený, jako já," šklebila se Smrt, dá-li se to tak říct o někom, kdo nemá na lebce nic než prach a usmívá se tudíž permanentně, 'od ucha k uchu'.


Algernon van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 6. ledna 2011 v 22:20 | Reagovat

Donutil jsi mě přečíst i první díl x)
Ty prostě nikdy nezklameš... Jo, Smrt určitě musí mít smysl pro humor, jinak nikdy neumřu, poněvadž s žádným sucharem nikam nepůjdu. ;-) Je to vtipné, s nadhledem a situační lehkostí... sice by mě zajímalo, proč tam tu bombu ksakru dával, ale chňápu, že to sem nepatří :D jsem ráda, že jsem dneska měla co číst a že to stálo za to.

A... eh, původně jsem to dodávat nechtěla, ale neodpustím si to :-D po prvním přečtení jsem nezaznamenala jedinou chybu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama