Smrt má smysl pro humor - díl 1.

15. prosince 2010 v 15:50 | Algernon |  + Literaturno
Cyberpunk by Viationne-avatar
Tohle je vlastně napsaný dodatečně, původní povídka je v šuplíku učitelky - cvičná slohovka - a čeká na navrácení, abych ji mohl přepsat do kompu. Vznikla vlastně náhodou a tohle mě napadlo teď. Snad se to bude líbit. 8) I když to vlastně nekoresponduje s mým současným rozpoložením...




"Ty ses úplně pomát!" křičel astronaut.
"Co? Co to meleš?" nechápal jeho kolega.
"Stojíme v přechodový komoře, bez skafandrů, a ty chceš restartovat systém! Jebe ti?" křičel dál ten první
"Ty seš retard... Restartuju náramkovej počítač, ne systém raketoplánu."
"Zabiju tě. Jednoho přenádhernýho dne tě zabiju. Nějak zvráceně a bolestivě," řekl nakonec rozhořčeně ten první.
"Ty s tím naděláš...," poznamenal ještě druhý astronaut, než stiskl enter.
"Co to hraješ?" ozvalo se mu za zády, zatímco sledoval displej.
"Co?!" otočili se oba astronauti po hlase.
"Co je? Ještě ste neviděli mluvící kostru?" nechápala mluvící kostra v černém plášti a s kápí na lebce.
"Ou," zmohl se jen ten druhý.
"Klid, soudruzi, já si jdu pro pilota, ne pro vás." A s těmi slovy Smrt zmizela.
Oba astronauti polkli a podívali se na sebe. "Pro pilota?!" zeptali se poněkud zbytečně.
První astronaut otevřel vnitřní průlez přechodové komory a povídá: "Hele, umíš řídit raketoplán?"
"Ne. A ty?"
"Já taky ne."
"Tak co budem dělat?"
"Zavoláme Bajkonur a počkáme, až nám pošlou novýho pilota?" navrhl ten první.
"Sergeji, ty vole, víš, jak dlouho by trvalo, než by připravili Sojuz?"
"No jo, vlastně."
"Soudružko Smrt? Jestli se můžu zeptat, pro nás během tohoto letu přijdete taky?"
"Co? Pokud je mi známo, tak ne."
Oba astronauti si oddechli."
"Ale na vašem místě bych v tom případě opustila raketoplán, ta družice v kokpitu by se vám nemusela líbit."
"Aha. Ivane?"
"Hm?"
"Teď teprv oceňuju, jak jsme museli jako kreténi trénovat to oblíkání skafandrů. Výjimečně má nějaké nařízení shora smysl."
"Vidím to stejně."
"Sázím na toho tlustšího, obleče se rychleji."
"Što? Já nejsem tlustej!"
Ivan jen dusil smích v dlani a tak rychle, jak mu dovoloval beztížný stav, pospíchal do nákladového prostoru, aby se navlékl do skafandru. Sergej  vzápětí následoval jeho příkladu.
"Ty vesmírné lety jsou tak vzrušující..." poznamenala smrt, vznášejíc se nějakých padesát metrů od raketoplánu, kterému chyběl kus přídě včetně celého kokpitu. Vlastně něco tam přece jen bylo - zbytek americké špionážní družice. "A co všechno si ti lidé dole vymyslí, až zjistí, že americký satelit narazil do sovětského raketoplánu... Jo a hoši, možná byste se mohli posunout trochu níž, nebo vás ta Zvezda vyčelí."
"Och, díky. Až zas budete mít cestu kolem, stavte se, vytáhnu flašku nejlepší vodky."
"Sice nemám žádné trávicí ústrojí, do kterého bych mohla vodku nalít, ale snaha se cení."
"Tak aspoň na partičku karet...," navrhoval alternativu Sergej.
"Nebo šachů," přidal se Ivan.
"Bylo s vámi zábavně, ale musím už jít, Američanům hoří v trenažéru kosmonauti."
"Tak zas někdy, soudružko Smrt," loučili se ti dva.
Najednou Smrt zmizela.
"Ty vole, tak tohle budem KGB vysvětlovat jen velmi blbě."
"Tak řeknem, že sme zahajovali rutinní výstup z raketoplánu."
"Jo, to bude asi nejlepší. Kdo má zrovna službu na Zvezdě?"
"Myslím, že Anatolij."


Algernon van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lileas Lileas | Web | 15. prosince 2010 v 16:13 | Reagovat

1. "Klid, soudruzi, já si jdu pro pilota, ne pro vás." A s těmi slovy Smrt zmizela.
Oba astronauti polkli a podívali se na sebe. "Pro pilota?!" zeptali se poněkud zbytečně.
2. "Sergeji, ty vole, víš, jak dlouho by trvalo, než by připravili Sojuz?"
3. Tak zas někdy, soudružko Smrt," loučili se ti dva.

- to jsou nejhezčí pasáže :)
Já jednou psala o takovou povídku o lidech, kteří umírají, kterak stojí postupně ve frontě a tu tam nějaký mladý kluk předbíhá ty stařečky.. já to ani nedopsala, spíš to mělo fungovat jako vylití všech pocitů té nejkritičtější doby mého života..

Co se týče tvé ankety, nevím, jak bych měla hlasovat, protože můj názor se nikam z možností nevejde. Řekla bych, že Smrt má svůj vyloženě smrtící "smysl pro humor".. je to něco, co nemůže chápat nikdo jiný než ona sama. A když se s tou smrtí setkáš, nenapadne tě v tu chvíli, že by si snad dělala srandu..

2 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 15. prosince 2010 v 18:13 | Reagovat

Předně: dík za koment. 8-) :-D Je první po víc jak měsíci. :D A to sem, prosímpěkně, články přidal. Aspoň dva! :-D

Jo jo, to s tím pilotem bylo dobrý. :-D

No vono to taky mělo být původně něco jinýho, co reflektovalo, ale nakonec sem se rozhodl pro napsání dohodle. 8-)

Nó, tak to by mohlo spadat do možnosti č. 1. A nebo ti můžu zařídit spešl odpověď, koneckonců, jsem adminem svýho blogu. :-D
Ale jo, ale musela bys být pěkný cvok. :D

3 Lileas Lileas | Web | 15. prosince 2010 v 18:25 | Reagovat

[2]: Tak mi to možnost založ.. :) já totiž svým způsobem zavrhuju, že by Smrt ten smysl měla.. ale zase, 'svým způsobem'..
I tak.. nenapadne.. napadne tě plno věcí, ale tohle skutečně ne.. jednou si vzpomeneš.. a nemusí si přicházet zrovna pro tebe..

4 Mohd Mohd | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 20:31 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama