Září 2010

Žába, woe! Žába je přísná. :D

24. září 2010 v 11:43 | Algernon |  + Výlevy z mé duše
Av
Sem magor. Já vím, že vy víte, že já vím, že sem magor a že vy to výte taky, že sem magor. To já jen tak pro pořádek. Třídení výlet v práglu se spolužáky je psychotikon o sedmi stech devadesáti sedmi knihách tloušťky 00895,000 ziliónmetru. Dva večery v klubu Hells Belss. Zahulíno jak cyp velkými literami. Ale já su zvyklé, děda na Slovensku je fabrika turbo. A taky sem si uchoval status "nechlastá, nehulí a sexuálně nežije". Ou jes! Když sem viděl, jakou mají spotřebu chlastu-peněz,m si - jo. bejt nealkoholínek je levnější. :D A teda hulili taky docela fest, ale jak říkám, to mi pak bylo šumák ( no dobře druhej den sem měl tamtéž pěkně zarudlý oči, ale to bylo asi spíš nevyspáním... ). První den sme byli na Pražským hradě. Takovejch japončíků... skoro sem si říkal, že je snad druhá polovina dvacátého století, někde na druhý prdeli naší pošahaný planetě ( které ROZUMNÁ a NEPOŠAHANÁ planeta by dala vzniknout člověku? ) (Země je EMO! ). A ten slavný sál s kůl klenbou, o ktery už nevim, jak se vlastně menoval a co všem připadal úžasnej... No, bral mě asi jako, no jako vyučování. Fajn, klenba, beru. Ale co něco jinýho? Co je sakra, kromě klenby, na tom prázdném sále tak úžasného? Na druhou stranu, mě památky nikdy moc nebraly... ( vina rodičovstva a poviných výletů! ) A večer potom teda v tom Hells Bells. Ale mezitím do jídelny na oběd ( jedinej z naší skupinky sem se vlezl pod kilo :D ) a pak do teska. Před teskem pak seděli jsme a bavíc se očekávali opětovný příchod jednoho ze spolužáků. Když v tom hle! Přichází muž! Jákysi without home pípl. A spolužák, nazývaný Hanys, s ním směnil bůra za trochu tý trávy. A pak v parku zakouřili a zapili ( a já cucal yofolu zitrus ).  Apartmány psychó. Ne to hičkokovo, žádnej psychouš ( šílenější než já ) tam nepobíhal s kudlou ( ani jinou zbraní / žabikuchem ). Byla tam velká LCD bedna ( v jiném pokoji než já. Mikrovlnka, lednička a rychl.var. konvice byli se mnou :D ), ale nebyl net, takže moje milovaná Lilith zůstala off. Zato sem o 90 - 1000 psal "Hledání svaté Anny", poslední šílenosti z mé dílny, druhé nejdelší věci, co sem napsal a poslouchal Within Temtation a jiné věci.
Žába, woe. Žába je přísná!

Pokračováni ve stylu "to be continued". Někdy příště ( strčím vám minu mezi hýždě... :D [ vzpomínka na prastaré songparodie z let základoškolských )...

žába! kecám, ukázka txt:
Pohled chladný a tvrdý jako skála. Se směsicí pohrdání a znechucení pohlédl na postavy za sebou a skočil. Pohlavě se řítil jen pár centimetrů od povrchu budovy, ruce připažené, pohled upřený hluboko pod sebe a pečlivě vyčkával správného okamáiku. O nějakých dvě a půl stovky pater níž najednou prudce roztáhl křídla do plného rozpětí a jeho tělo i přes závratnou rychlost střemhlavého pádu poskočilo o pár pater výš. Jen tak tak špičkou levého křídla minul jednu z mnoha klimatizačních krychlí rozesetých po celém povrchu budovy. Potlačil ostrou bolest, kterou mu to náhlé zbrždění způsobilo a opět křídla přitáhl, aby zase nabral nějakou rychlost. Jakmile byl dostatečně rychlý, znovu roztáhl křídla, tentokrát ovšem jen na asi třetinu rozpětí, a pomalu vyrovnával klesání, přičemž se zároveň vzdaloval od budovy. Pořád byl ještě dost vysoko, takže kvůli nízké hustotě musel brzy roztáhnout křídla na jejich plnou délku, aby mohl dál jen klouzat po vzdušném proudu. Naposled stočil pohled k budově a pomyslel si, že jim opět unikl. A že už je zase na útěku. Ale tentokrát věděl, kde ji má hledat. Tentokrát už snad svatou Annu skutečně najde. A ta naděje mu dávala sílu.


Algernon