Intermezzo Borisovo

16. srpna 2010 v 15:35 | Algernon |  + Literaturno
Av
Od počátku ( věků ne ) srpna mám brigádu. Já. Kretén flink, kerej na všechno kašle, až bude žít sám, tak chcípne, není schopný si nic zařídit, nemá vyřízený nový pas ( a na co? za hranice stejně nejezdím, krom slovenska, a tam mi stačí jen občanka, kteroužto mám ), je pijavice, zloděj, lhář, umí se jen válet na postely, s počítačem, s knížkou... Břibližná citace mého fotra. A pak ho mám mejt rád, když mě furt jenom kritizuje a nadává mi... Tsche. Ať s klidně skočí z okna, mě to žíly trhat nebude. Ale zpět k té brigádě. Dostal sem se k ní upe haluzácky - kecal sem po oncertě se známym z jedný z účinkujících kapel a nějak prostě přišla řeč na brigádu. Takže já mám teď jeho brigádu a on mejkuje smrtící látky vydávané za léky ( asi už si ten stoptusin nikdy nekoupim... stejně je hnusnej... :D ). Tak teď běhám přes týden osum hodin v kuse a odhazuju haldy řepky a zřejmě mi tohle vydělávání brzo skončí, bo není práce - řepka dochází. Sakra. Ale už end výlevům. Its tajm for třetí pokus o HP FF.

Trochu divné odbočení, zmatené. Ale už se mi to pak nechtělo celé přepisovat a zas tak často se tam podobné podivné věci objevovat nebudou. Navíc mi to přišlo nezbytné pro vykreslení Borisovy postavy.



Tentokrát Moudrý klobouk přemýšlel o něco déle, než jindy. Tenhle prvák byl uvnitř hodně zvláštní a komplikovaný. Nakonec se celým sálem rozlehlo "Nebelvír" a onen prvák vstal ze židle, položil na ni zpátky Moudrý klobouk a vydal se ke stolu, u něhož seděli nebelvírští. Tvářil se, jako by vůbec nevnímal okolí a stejně nepřítomně si sedl vedle nějakého druháka. Pak vytáhl velký nůž a začal si s ním hrát. Chvíli si ho prohlížel ve světle desítek svící a pak si s ním začal v jedné ruce házet. Vždycky ho chytl za čepel, vyhodil do vzduchu a opět za čepel zase chytil. Takhle se bavil půlku zařazování nových studentů do kolejí. Pak nůž schoval zpátky do kožené pochvy a výtáhl prozměnu PDA. Druhák vedle něj zakroutil hlavou a myslel si přitom něco jako 'asi mu nikdo neřek, že elektronika tady nefunguje'. K velkém překvapení onoho studenta se ale PDA rozsvítilo uvítací obrazovkou a jeho majtel se automaticky bez přemýšlení přihlásil. Nejdřív ťukal do displeje jen občas, potom zrychlil. I když zrychlil asi není to správné slovo. Tužka, kterou k ovládání používal, jakoby se z displeje ani nezvedala a on souvisle něco vyťukával. Nějak nepostřehl, že zařazování už zkončilo a ředitelka školy se chystá k proslovu. Když konečně zvedl hlavu, ředitelka si právě odkašlávala. Rychle uložil, co právě dělal a schoval PDA do útrob hábitu. Když ředitelka skončila s proslovem, na stolech se objevilo obrovské množství jídla a on si rychle naložil tolik, kolik se mu na talíř vešlo a začal to všechno rchle jíst. Během jídla notně upíjel dýňové šťávy, ikdyž by sám dal z praktických důvodů přednost výživovému roztoku. Než slavnostní večře skončila, snědl toho tolik, co čtyři hodně hladoví studenti a vypil tolik dýňové šťáv, že nad tím hlava zůstala stát. Bylo až s podivem, jak se to do něho mohlo všechno vejít. Podíval se, zda nic nezapomněl, pak vstal a vydal se spolu s ostatními k prostorám jeho koleje. Jeho 'doma' pro příštích sedum let. Hlavou se mu honily všechny možné myšlenky a on zadumaně kráčel po chodbě.
Ty strategicky nejvýhodnější postele už byly obsazené dvěma spolužáky. V duchu obdivoval jejich prozíravost do budoucna a sám si vybral postel hned vedle těch dvou, tu dál od dveří. Otevřel svůj kufr, vyndal pár věcí a pak kufr zastrčil pod postel tak, aby se dal v případě potřeby okamžitě vytáhnout. U jednoho z batohů zkontroloval, zda se do něj někdo nepokoušel dostat a pak jej zastrčil ke kufru. Z posledního batohu, který hodil nahoru, na postel, vytáhl bytelnou pětačtyřicítku s dřevem vykládanou rukojetí, zkontroloval zásobník, náthl ji a schoval pod polštář spolu s dvěma vrhacími noži a jednou dlouhou dýkou. Pak putovalo i třetí zavazadlo pod postel. Na jejím vršku už leželo jen pyžamo. Na noční stolek hodil výtisk Kukaččího vejce (pozn. autora: C. H. Cherryh je jméno autorky, pokud to někoho zajímá), podíval se na displej PDA a pak s mírným ulehčením odešel z ložnice. Zdá se, že ho tu zatím nic ze starého domova nenašlo, což ho velmi těšilo. Znamenalo to, že těch sedum let snad přežije ve zdraví. Snad... Cestou po schodech si narazil klobouk na hlavu ještě víc a zkusmo vytasil bojový nůž. Když si byl jist, že je připraven, jak jen to situace dovoluje, vstoupil do společenské místnosti. Jeho smysly okamžitě zbystřili a on zcela podvědomě hledal cokoli podezřelého. To samozřejmě neušlo mladíkovi ve vybledlém hábitu, starých černých, už vybledlých, riflích s prodřeným kolenem, světlým svetrem barvy slonové kosti a mastnými neučesanými vlasy. Ten k němu okamžitě vyrazil a dával si pozor, aby nepůsobil jako rizikový faktor. Moc dobře totiž věděl, že ti, co takhle jednaj zcela automaticky, taky zcela automaticky reagují a skončit s třetím okem dnes opravdu neodlal. Najednou si vzpomněl, proč mu je tak povědomý. To je ten prvák, co si u stolu házel s útočným nožem Speciálních úderných sil a pak snědl obrovskou hromadu jídla a vypil hektolitry pití. A najednou si taky vzpomněl, kde tohle vechno už viděl. Přesně takhle se chová někdo, kdo byl nějaký čas v některý ze Zón. Tam to bylo základní podmínkou přežití - najdeš-li jídlo, sněz ho! najdeš-li pitné tekutiny, vypij je! neustále kontroluj okolí, protože nepřítel může být kdekoli a vypadat jakkoli; zbraň měj neustále po ruce a buď si jistý, že v přípdě potřeby neselže. Taky kdysi strávil nějaký čas v jedný ze Zón. Bylo to o prázdninách a byl neskonale rád, když se z tama dostal.
Prsty se mu automaticky poskládaly do gesta, kterým se lidé navzájem prokazovali v Zónách, aby do nich někdo nestřelil. Prvák nenápadně pohlédl na špičku boy, na které měl signalizační diodu. Svítila zeleně, takže v dosahu žádný nelidský tvor nebyl. Pohlédl na příchozího, který lehce kývl hlavou, otevřel dlaň a pak použil gesto, které znamenalo přání promluvit si v soukromí. Prvák patřičnými gesty souhlasil a pak pohlédl k východu krytému obrazem buclaté dámy, následně k oknům a schodištím, načež obezřetně vyrazil k schodům vedoucím k chlapeckým ložniím. Mladík jej následoval a chvíli později seděli na prvákově posteli a bavili se spolu. Mladík mu v rchlosti vysvětlil vysvětlil, že areál školy je dostatečně bezpečný, aby nemusel chodit s rukou na pažbě. Pak s ním probral pár dalších věcí, kterým běžní lidé, kouzelnou společnost nevyjímaje, nemohou rozumět. Kterým rozumí jen ti, kteří zažili Zóny na vlastní kůži.
"Ember Leonov, Dublin, krátce Zóna 3," představil se na oplátku onen mladík.
"V kterém jsi ročníku, Embere?"
Mladík se ušklíbl. "Já už to mám za sebou, hochu. Jenže sem natolik nenormální, že sem se sem vrátil ještě poosmé," odpověděl mu na otázku s potměšilým úšklebkem a sám se na něco zeptal. Odpověď ho celkem zajímala. "A ty? jak dlouho jsi byl v Zóně?"
"Byl jsem tam, když to začalo. Objevila se tam vojenská jednotka, která se snažila zachránit, co se dalo, ale nepovedlo se jim to. Jeden z vojáků mi zachránil život a spolu s jedním svým kolegou mi pomáhali do sběrného bodu, odkud nás civilisty měli evakuovat. Zbytek jednotky, ke které ti dva patřili, pokračoval v původním plánu a moc se jim nevedlo. Do zběrného bodu jsme se sice dostali, ale byla tam spousta mrtvých a někteří byli ve vojenském. Ten voják, co mě zachránil, našel vzkaz, že máme jít na vlastní pěst a čekat na evakuační okno dvě. Do té doby jsme narazili na nějaké další přeživší a spojili se s nima. Za tu dobu jsem zažil věci, na které bych raději zapomněl. Ale na ty vojáky zapomenout nechci. Byli to hrdinové. Věděli, že je to všechno zbytečné, ale stejně se nevzdávali a dělali to, k čemu je vycvičili - chránili nás až do konce. Když přišlo druhé evakuační okno, někteří se rozhodli zůstat. Byli mezi nimi i 'civilisti'..." Prvák měl v očích slzy.
"Jo, já to znám. Dva týdny v trojce mi bohatě stačily. Nevíš, jak se ta jednotka jmenovala? Možná je znám," zeptal se se zájmem Ember.
"Myslím, že Speciální taktická jednotk Toruk," snažil se vzpomenout si.
"Estéjéčko Touk?" zíral na něj nevěřícně. To, proč jej to tak překvapilo bylo to, že už se s nimi jednou setkal. Jestli tam umírali i oni, tak dvanáctka stojí fakt zato a on je začal obdivovat ještě víc. "Znal sem je. Většinu osobně."
"Doopravdy? Ten voják se tuším jmenoval Voloďa a ten jeho kolega, černoch, tomu říkali Sirius," vzpomínal dál.
"Jo, ti dva byli známá dvojka," zasmál se. "Hele, jestli chceš, můžem si někdy zatrénovat a já tě naučím nějaký nový triky. Co říkáš?" nabídl Borisovi a zároveň se na něj podíval.
"Souhlas," přijal mladíkovu nabídku a trohu se usmál.
"Hele, co kdybychom se vrátili dolů? Teď se sem nažene banda natěšených prváků a pak to bude na dvě věci." Výraz jeho tváře se dal nazvat jedním slovem - znechucený. Na konci schodiště se rozloučili a vydali se každý svou cestou. Boris byl rád, že tu je někdo, na koho se může v určitých věcech stoprocentně spolehnout a Ember byl rád, že bude mt nějaký čas co na práci.

=+=+=+=+=+=+=+=+=+=

"Hele, Embere, ten novej pošuk s nožem, ten je z jednoho z těch utajovanýc pekel?" zeptala se ho Lilith později, když už šli ostatní spát.
Přikývl. "Z jednoho z těch nejhorších. I naši nejlepší to tam nezvládali. Podělaný Zóny... Doufám, že se je podaří udržet v počtu do dvacítky. Ale i teď... Nikdy si s tím neměli začít zahrávat. Když začnou vědci míxovat vědu s magií, tak se to zákonitě musí posrat. A oni udělali tu chybu, že si navíc tou dobou hráli s variací na téma hvězdný brány. Pitomci. I úplnýmu laikovy, který ví o fyzice hovno by bylo jasné, že se to vzájemně zinteraguje, hybridní technologie a umělá červí díra."
"Pitomej DOOM. Museli to zkoušet zrovna na měsíce Marsu?" položila řečnickou otázku. "Kdyby to nebilo tag tragický, bylo by to k smíchu."
Pokýval hlavou. "Ale jednou přijde den, kdy se karty obrátí. Den, kdy si lidé vezmou Zóny zpět a ty podělaný mezidimenzionální poruchy daj do pořádku."
"Zvládneš ho krotit?"
"Borise? Jo. On patří k těm 'praktickým racionalistům'. Ale stejně dávejte bacha na jeho podvědomý reflexy."
"Stejně nechápu, jak se to po celý léta daří tajit."
"Ještě že daří." Představa toho, co by nastalo v případě prozrazení, ho opravdu znepokojovala.
"Dobrou noc."
"Dobrou, Lil," odpověděl jí znaveným hlasem plným starostí. Lilith při tom oslovení obrátila oči v sloup, ale že to byl, nechala to tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nanni Nanni | Web | 16. srpna 2010 v 20:38 | Reagovat

Leonov mi připomíná spíš Rusáka než Irčana :-D Ale miluju obojí, takže mi to neva :-D

Mrtě design ;-) Kdepak jsi ho splašil? 8-) :-D

2 Nanni Nanni | Web | 16. srpna 2010 v 20:39 | Reagovat

Mimochodem, kdy jsi naposledy aktualizoval odkaz na můj blog? :-D Mám pro tebe novinku - jsem o několik adres dál :-P... Je to celkem fuk, jen ti to jemně připomínám (bylo to jemný, ne? :-D)

3 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 20:53 | Reagovat

Já taky netvrdím, že je rodnej.... 8-)
Kde? Zkus odkaz "autorka designu". :D :D :D

Aktualizovat tvý linky je prostě nesmysl. Prostě se mi to nechce furt opravovat... :-D A stejně se dá proklikat na ten aktualní, no ne? 8-)

4 Moreen Moreen | Web | 18. srpna 2010 v 16:28 | Reagovat

dvě věci - zaprvé, skvěle napsané, vážně, chytlo mě to od první věty a pustilo asi pět minut po tom, co jsem to dočetla (vážně jsem zírala do obrazovky).. a za druhé, nějak jsem to nepochopila, je mi jasné, že jsi vymyslel něco úžasného a máš to vážně promyšlené, to je znát. ale asi bych potřebovala trochu víc textu, abych to pochopila aspoň způlky :-D

5 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 18. srpna 2010 v 17:14 | Reagovat

tedy drobné dovysvětlení:
tentokrát v tom kupodivu nemaj prsty nejvíc Američaný, nýbrž Rusáci. přesněji organizace "Tunguzský kruh". Experimentovali uměle generovanými "červími děrami" za účelem vytvořit něco jako hvězdnou bránu. A kromě jiného si hráli se spoustou dalších věcí. Nic z toho by nebyl takový problém, kdyby nezačali experimentovat přímo s magií. Nějak se totiž dostali během jednoho ozbrojeného střetu ke kouzelníkovi. Následoval výslech ( a ano, opět se nevyhnemé staré známe holčičce s kulometem - Ele [ její osobu rozeberu jindy ] ), pokusy s hůlkou, vytváření "umělých hůlek" a při jednom z experimentů došlo k interakci s právě vytvářenou "červí dírou". A první průsak ( průnik dvou či více dimenzí ) v této dimenzi byl na světě. Než zjistili, co s tím, rozšířilo se to a vznikla první Zóna. Samozřejmě průser jak blázen, okamžitě byla uvalena na oblast absolutní karanténa a poslali tam bezmála armádu. Nulový úspěch. No a je jasné, že to prostě ututlali. Koneckonců, byla to jen jediná takováto událost a nikdo nepředpokládal, že by se to mohlo opakovat, protože veškeré experimenty s magií byly pozastaveny a napříště platil zákaz provádění těchto experimentů současně s jinými. Jenže chyba lávky, objevily se další. V těchto případech se však podařilo celý proces zastavit dostatečně brzy, aby to nepřerostlo do katastrofálních rozměrů. Naštěstí dosud žádná Zóna nevznikla ve velkých aglomeracích.

Snad to zatím stačí takhle. Pokud ne, můžu sepsat celý článek věnovaný této problematice. I tak je to ale dost dlouhý, ne? :-D

Jinak, taková "superzóna" je i Alvars, ale ten je zmiňovaný v jiných povídkách.

6 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 19. srpna 2010 v 15:21 | Reagovat

Heh, tak tenhle blog si budu muset přečíst asi celý, protože jsem z toho moudrá asi tak, že jde o nějakou divnou verzi HPFF, ale líbí se mi to.
Jinak k Nocařovi-Četla jsem to, ale jsem asi zmlsaná, takže moje srdce si okupují jenom čeští autoři...
Design je dokonalej-teda ten obrázek konkrétně

7 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 19. srpna 2010 v 16:34 | Reagovat

Heh, tudle třetí část moc neřeš, spíš se zabívej těmi "normálními". 8-) Prostě sem ujel zpátky do domácích vod sci-fi. :-D
Nj, Kulhánek je kulhánek. Výborně píšou třeba Pecinovský, Medek, Rečková, J. W. Procházka... Perfektní sou sbírky "Mlok", jestli znáš.

Jinak první díl toho HP FF je "Změna", druhý "Seznamování". Další zatím nejsou.

8 !BaStArD! !BaStArD! | Web | 19. září 2010 v 15:30 | Reagovat

Zatím jsem se nedostala ke konci článku. Popravdě, nedostala jsem se ani do poloviny, ale musela jsem ti oplatit koment :-D

9 !BaStArD! !BaStArD! | Web | 20. září 2010 v 13:01 | Reagovat

Ach jo, já jsem fakt špatný čtenář..popravdě ani moc neumím psát, asi proto mám tak krátké články. Hned se mi rozutečou myšlenky a zapomenu, co jsem chtěla říct..

10 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 23. září 2010 v 7:09 | Reagovat

v klidu, já i takhle krátký povídky píšu několik dní na hróóómadu etap. :-D

11 Fishero Fishero | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 13:58 | Reagovat

very good:-)

12 Kmotr Kmotr | E-mail | Web | 29. března 2012 v 14:29 | Reagovat

Ajaja, to je síla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama