Seznamování

8. března 2010 v 12:44 | Algernon |  + Literaturno
Ha! Slibované pokračování Zmeny je zde. Je o něco delší, je v něm měně chyb, batoh nikdo nesvedl a v hkavě nelítá výr, nýbrž myšlenky. Tedy čtěte dál. Jo, objevily se tři postavy, o kterých nebylo ani slovo. A psal sem ji dýl, než sem čekal, přesněji, udělal sem si pauzu a nemoh se dokopat pauzu ukončit. Psáno ode dne 25.2. do dne 05.3. léta páně 2010.

P.S.: kdo se těší na pokračování Poslední možnosti, může začít slintat, mám přepsané dvě stránky a další čekají. Jinak bude náplní především dialog Artemis/Longwaved a zmíněna bude nová postava, kterou si jistá osoba vykoledovala během konverzace na icq. Dobře jí tak. Bylo napsáno, že je to jedno, když sem s tím vyhrožoval. Takže sem naschvál tu výhružku splnil. Ahahaha... Prej že sem neurotik... Jasně.... Hahahaha....



"Tak todle je společenská místnost, mí drazí," povídala Lilith, zatímco je vedla k jejich ložnicím. "Támhle je krb, křesla, okna, dveře..." popisovala a zároveň ukazovala rukou. V křeslech seděli nějací studenti, odhadem pátý ročník, a vedli filozofickou rozpravu na téma hnací motor vývoje společnosti" přičemž popíjeli džus a pojídali štrúdl. "A pohněte, ať si stihnete vybrat postele, které chcete."
"O co se snažíš, Lilith? Chceš je stáhnout do té své anarchistické společnosti?" ozval se dokonale upravená student nalevo od nich.
"Ty drž zobák. Jen jim chci ukázat, jak to tu funguje a aby si nenasazovali růžový nebo černý brejle. Aby jim takový jako ty nevtloukaly svý ideologie. Takže co kdybys se raději věnovala studiu, na kterém tak chorobně lpíš než abys se staral o cizí věci?" oponovala mu jízlivě. Vždycky jí hrozně pil krev s tím svým pedantstvím a podlézáním učitelskému sboru. A taky ji štvala dokonalost jeho vizáže, přišlo jí jako úplně zbytečné ztrácet čas úpravou zevnějšku v takovéhle míře.
"Kdo je to?" zajímala se Iris, která si bedlivě prohlížela všechny okolo. Lily zahlédla zrzavou šmouhu a spolehlivě rozpoznala, o koho se jedná. Emmet naproti tomu řešil, co kdo studuje a občas vykoukl z okna, i když toho zrovna moc vidět nebylo.
"Jeden chronickej perfekcionistickej šprt. Erik se menuje. S lidma vás seznámím potom, až se ubytujete, ale co sem tak registrovala, tak ste velmi dobrej ročník, co se charakterů týče."

Pozdravila se s okoloprocházejícím mladíkem. "Tak tady to je, panstvo. Chlapecký ložnice letos příchozích. Tak si zaberte ty postele a já zatím zavedu děvčata do holčičí ložnice," a s těmi slovy opustila místnost se všemi třemi dívkami za zády.Emmet s Filipem zůstali sami.

"Které postele vyberem, Emmete?" ptal se Filip a zároveň se rozhlížel dookola, batoh opřený o nohu.
"Já bych bral tamty dvě u zdi, ty budou praktické. Co myslíš ty?"
"Proč ne," krčil Filip rameny. "A to ste se vážně poznali až ve vlaku? Vypadalo to, jako že se znáte už delší dobu."
"Hahaha... Fakt až ve vlaku. Lily se ztratila svým a já s Iris sme se setkali v uličce a společně pak hledali místo k sezení. A tři jsme byli ve chvíli, kdy jsem se zeptal bloudící Lily, zda můžem pomoct. Souhlasila a o něco později jsme si přisedli k vám. Lilyin optimismus je jako chřipkový virus. Než se naděješ, je z toho epidemie. Je taky dost společenská a přijde mi, že ji nějak nedochází ta horší stránka světa. Na druhou stranu Iris. Víceméně klidná a spíše zdrženlivá, když je na veřejnosti. Ale jakmile je někde se svými přáteli, umí být živelnější než Lily. Nazval bych ji nekonfliktní introvertní láhví nitroglycerinu. Ale ani k jedný vlastně nemám nějakého negativního slova. Co ty a Elis? Nemoh sem si nevšimnout..." prohodil jakoby nic a potutelně se usmíval.
"Já?" hrál překvapeného. "Co by mezi náma dvěma bylo?" pokračoval Filip s hrou. To už se ale neudrželi a začali se smát na celé kolo.
"Víš co nám chybí, Filipe?" položil mu Emmet otázku, zatímco vybaloval kufr.
"Co?" odpověděl Filip otázkou, aniž se zvedl hlavu od vybalování věcí z batohu. Najednou mu přišlo poněkud zbytečné, že si vzal s sebou spacák do zimy. Na posteli se začaly kupit hromádky knih, oblečení, prázdných sešitů a bloků, pergamen, učebnic a různých drobností. Na polštář položil své tři plyšáky, které bral s sebou úplně všude - Velká plyšová myš s čepicí a šálou, malý sedící tygřík a krysa s kšiltou a fotbalovým míčem. Na hromádku nepotřebných věcí položil i hliníkový ešus a plechový hrnek. Z druhého, podstatně menšího batohu vytahoval už jen školní věci, jako například hábity, klobouky, přísady a mnoho jiného.
"Blondýna, kámo," odpověděl po krátkém mlčení Emmet a na tváři mu hrál úsměv.
Filip jen nechápavě hleděl. S otevřenou pusou a nechápavým výrazem ve tváři.
"No, už máme černovlásku - tedy mě, rusovlásku - tedy Lily, bělovlásku - tedy Iris, dvě brunetky - tedy tebe s Elis a chybí jen blondýna a nějaká barevnovláska." Zubil se od ucha k uchu.
"Jo takhle," pochopil náhle a to pochopení se mu zračilo i ve tváři. "Hele, kam pak s batohy? Do skříňky je asi fakt nenacpu. Teda aspoň ten velký rozhodně ne..."
"Pod postel, přeci. A jen tak ze zvědavosti, proč sis toho balil tolik?" nechápal Emmet.
"On ten batoh byl původně sbalen z úplně jiného důvodu a už se mi ho nechtělo přebalovat, tak jsem jen přihodil nějaké věci a do druhého nacpal, co bylo potřeba a do velkého se už nevešlo. Takže půlku věcí mám úplně navíc," povzdechl si Filip, neboť mu došlo, jak polovičatě se připravil. Pravdou bylo, že batoh balil, když plánoval svůj neuskutečněný útěk z domova.
"Jo tak to jo, to chápu. Hele, radši půjdem za holkama, než nám je ta Lilith zkazí, co říkáš?"
"Která se ti tu líbí nejvíc?" oplatil náhle Emmetovi předchozí narážku na něj a Elišku.
"Tak tohle bylo od tebe kruté, příteli," nasadil Emmet vážnou tvář. "To bys chtěl vědět, co? A nepovim, nepovim..." a už utíkal ven z místnosti. A ani mu to povědět nemohl, protože to nevěděl. Zatím.

"Tak tady budete spát vy. Doporučuju postele v první půlce místnosti, spíše u zdi než u okna. A vůbec, kde se tak nesourodá pětice dala dohromady?" zeptala se, když s rukama v kapsách obhlížela místnost.
"Já s Filipem se známe už ze základní školy a s ostatními se znám až z vlaku." odpovídala Eliška, zatímco vybírala postel. Nakonec zvolila tu čtvrtou od dveří. Vytáhla na ni svůj batoh a začala zápolit s přezkami.
"A já s Iris a Emmetem se známe až z vlaku. Vlastně Filipa s Elis známe jen o málo kratší dobu, než nás tři," doplňovala Lily. "Promiň, nebude vadit, když ti budeme říkat Elis?" zeptala se ještě.
"Ale vůbec ne. Navíc je to kratší a ostatní to nebudou tak komolit." souhlasila s úsměvem.
"Řekni nám něco o sobě ty, Lilith," ozvala se překvapivě Iris.
"O mně? Vy chcete vědět něco o mně? Vy mě nepřestáváte překvapovat, děcka... No dobře. Tak sem tu třetím rokem a je mi čtrnáct. Znám tu většinu lidí a o každým vím něco. Mám kompletní a ucelený přehled o aktuálním dění a sem tady ta největší svině, když to tak řeknu. Jeden jistý člověk, i když to je sporné, prohlásil, že sem Fred a George v jednom balení v kombinaci se všemi dalšími individui toho ražení. Hraju na elektrickou kytaru a klavír, blbá nejsem, s oblíbeností je to na štíru. Mezi autsajdry sem skorobůh a mezi šprty a normálními lidmi za divnou, až nelegální existenci. Kam si mě zařadíte vy, to je jen na vás, já vám jen vysvětlím, jak se věci mají a zařadit se musíte vy sami. Jo a když budete mít problémy, a to jakýkoli, tak mi řekněte, helfnu vám jak jen to bude možný. A teď mě omluvte, du zkontrolovat ty dva," loučila se s nimi. "Abych nezapomněla, Elis, kroťte se na veřejnosti, jo? Většina lidí po takových scénách nebaží."
"Co?" chtěla vědět jmenovaná, ale Lilith už byla pryč.
"Asi myslela tebe a Filipa. Jen psychicky a fyzicky zabedněný tvor by si toho nevšiml. Ale myslím, že sis nevybrala špatně," uvažovala Iris nahlas. Nepřítomně se přitom hrabala v kufru a zírala kamsi do stropu.
"Má pravdu, Elis. A spím nalevo od tebe. Myslím tím dál od dveří. Co ty Iris?"
"Já du napravo. A pod hábitem můžeme nosit cokoli?"
"Asi jo. Teda asi s výjimkou neviditelného šatstva. Co říkáte na tu Lilith?"
"Jak to říct... Ona je prostě pojem sám o sobě. Je to jako říct o látce že je látková. A rozhodně po sobě nenechá jezdit. Naopak, přejede ona tebe a ještě si bude nacvičovat couvání. Uvnitř rozumná a chladnokrevná a velice dobře ví, kde sou hranice, za které nemůže a velice ráda chodí po jejich okraji. Taky se zdá být zásadová s dobrým, byť poněkud zvláštním etickým kodexem," uzavřela svůj krátký rozbor Iris.
"Páni, kde na takové výrazy chodíš?" divila se Elis.
"Když má někdo otce psychoanalytika..." nechala odpověď nedopovězenou.
"Já myslím, že se řídí heslem 'nudný den je promrhaný den'. Rozhodně mi na ni sedí to, co o sobě řekla. A slova ústupek nebo kompromis jí očividně příliš mnoho neříkají a ráda je ta, kdo má situaci pevně v rukou," přidala svůj názor i Lily. "Pokud je vážně jako Fred a George v jednom balení, tak musí lítat z jednoho maléru do druhého," pokračovala dál.
"A taky je to premiant. Sice nechápu, jak to dělá, ale vždycky má nejhůř za dva, maximálně za tři, pokud není jejím záměrem dostat nějakou konkrétní známku. A skutečně má jeden průšvih za druhým. Jinak já jsem Evelin, a vy?"
"Moc mě těší, já jsem Elis," a zároveň podala příchozí dívce ruku. Ta ji přijala a stiskla. "A tohle je Lily..." představovala své kamarádky a zároveň při vyslovení jejich jména na ně ukázala.
"A já jsem Iris," skočila jí do řeči. "Odkud vlastně znáš Lilith ty? Vím, že jsi tu nová stejně jako my, takže ze školy asi ne..."
"Máš pravdu. Znám ji přes staršího bratra, který jí s přípravou spousty průšvihů pomáhá. Sice nepatří přímo do její party, ale i tak platí za její pravou ruku. Abych pravdu řekla, mám takové podezření, že spolu něco mají, jestli mi rozumíte."
"Já tu mám taky sourozence. Hned dva. Ostatně známí rodičů tu taky mají děti."
"Hele, o svým bráchovy Jamesovi raději nemluv. To je prý taky pěkné kvítko. Prozměnu levá ruka Lilith. Pravej opak Albus, ten se zase malérům snaží vyhýbat, ale očividně je to syn svého otce."
"Ty máš nějaký přehled... Nedělala ti školení Lilith?" zajímala se Lily.
"Od ní ne, ale od bráchy mám informace jako na stříbrném podnosu. Proč jsi vlastně nejela se sourozenci a kamarády?"
"V tom zmatku jsem se oddělila a pak jsme se střetli já, Emmet a Iris, později ještě s tady Elis a Filipem."
"Tak to jo. Nepůjdem je najít?"
"To jsem zvědavá, jak se asi zařadíme," přemýšlela zase Iris nahlas.
"Já taky," podívala se na ni Elis.
"Vstávat, lenoši, dou se hledat kamarádi a sourozenci."
"Zkus ztráty a nálezy, možná je někdo odevzdal," smála se Lilith, která právě přišla. "Ahoj Evelin, brácha je poblíž?"
Evelin jen pokrčila rameny. "Pravděpodobně." Pak vytáhla z kapsy čelenku a stáhla si záplavu medově zlatých vlasů dozadu. Ještě nasadila brýle a vydala se ke dveřím. Polohlasně řekla k Lilith, aby se s jejím bratrem krotili aspoň první týden.
"No jó," zabručela polohlasně v odpověď a taky zamířila ven. Elis, Lily a Iris následovaly jejich příkladu.

"Vstávat, kluci," volala Lilith, když vstoupila do ložnice, a svá slova doprovázela tleskáním. "Ale honem, honem," poháněla.
Za dveřmi stáli nyní už čtyři dívky a jen jedna z nich se zvědavě drala dovnitř, ovšem bránila ji v tom Lilith, která stála těsně před dveřmi. Filip ještě něco vyhrabal z batohu, strčil si to do kapsy a šel ke dveřím. Emmet se vydal stejnou cestou jen o málo později, přičemž si zvědavě prohlížel onu neznámou dívku. Když došli až k nim, chopil se Emmet iniciativy. "Ahoj, já sem Emmet a tohle je Filip," představil sebe a kamaráda oné neznámé.
"Já zase Evelin. Moc ráda vás poznávám," usmála se na oba.

Stáli uprostřed společenské místnosti. Večer prvního dne na nové škole, mezi novými lidmi v novém prostředí. Čistý pergamen, na který už někdo ve spěchu naškrábal první slova. Co bylo předtím, zůstalo druhým většinou neznámo. Co bude následovat, to vědělo jen velice málo osob, a ty byly povětšinou obdařeny schopností pohlédnout do budoucnosti. Ale už teď se začala spousta z nich měnit. Zda k lepšímu, či horšímu, to není zatím zřejmé. A Lilith, leč většinou zatracovaná, se starala, aby vše bylo tak, jak má. Dokud si jich pět nezvolí jinak, bude nad nimi držet ochranou ruku.
Stáli uprostřed společenské místnosti. Blížil se k nim mladík, zjevně z posledního nebo předposledního ročníku. Na sobě už poněkud vybledlý hábit, staré černé rifle s prodřeným levým kolenem a rolákový svetr barvy slonové kosti. Na krku mu plandala plynová maska. Mastné tmavé vlasy mu padaly do očí. Pomalu a rozvážně došel k Lilith. "Dávej ne ně pozor," řekl jí tiše a bez náznaku emocí.
"Dám," slíbila mu. "co tě tu vlastně ještě drží, že jsi se po prázdninách vrátil, i když už máš po studiu?"
"Po pravdě? Nevím. Jen jsem měl takové tušení, že bych tu měl být. Alespoň na začátku," odmlčel se. "Snad jsem tě naučil dost."
Usmála se na něj. Na chvíli se zdálo, že jeho temně modré oči změkly, ale ten náznak zmizel stejně rychle, jako se objevil. Otočil se a pomalu odešel. Zůstával po něm jen zvuk jeho okovaných podrážek.
"Právě jste viděli nejzáhadnější osobu v historii školy. Někdy vám o něm něco povím, ale teď ne. Teď vás seznámím s jinými. Pojďte, ať to stihnem do večerky." Z jejího hlasy se vytratila onen veselý nádech a celá byla najednou jakoby serióznější.

Vzpomínky jsou mocné. Mocnější, než by kdo pomyslel.


Algernon Strange van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moreen Moreen | Web | 18. března 2010 v 20:37 | Reagovat

líbí líbí :-)

2 strigga strigga | 12. dubna 2010 v 21:27 | Reagovat

Ha! Haha! Hahahahahahaahahaha! (Neurotiku.)

Předně: Omluva, omluva, omluva, že jsem to neokomentovala dřív. Stihla jsem si to přečíst až dneska. Aspoň něco, ne? :D

TAKŽE: Gramatika o mnoho lepší, je tam lepší slovosled, míň překlepů a jenom minimum vyložených chyb. Taky je to líp napsaný a vůbec, líp se to četlo. :) Navíc to začíná mít příběh, takový ten zárodek, co slibuje zajímavé rozvinutí, a tak mě to bavilo a těším se na pokračování. Byla jsem jenom trochu zmatená z té hromady lidí, co se tam tak sešli, ale to se urovná.
Ve srovnání s loňskými sněhy tedy lepší, lepší a ještě jednou lepší a jestli budeš takhle pokračovat, tak budeš s poslední kapitolou vyhlášen národním umělcem :D
A napiš brzo pokračování!
Howgh!
S.

3 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 13. dubna 2010 v 7:52 | Reagovat

Pokračování už se píše. Ikdyž... Ono je to takové dost svérázné pokračování. Předně se bude točit kolem dosud neznámé postavy (tentokrát si ona "záhada" škrtne daleko víc, dokonce se dozvíš jeho méno! :D) A bude to takovej "poloflashback". Časově začíná v průběhu zařazování a končí někdy po "Seznamování". 8-)

Jinak díky za komentář, pochvalu a dovol, abych ti zdělil, že jsi děsně naivní a přiblblá, jestliže si myslíš, že já bych moh bejt národním umělcem... ;-) :-D :-D :-D
A nejsem si jistý, zda se to opravdu "urovná"... :-D Ono se tu bude průběžně komplikovat a rozplétat (min. ze začátku tři hlavní skupiny lidí - Lilith a spol., pětice z vlaku a ještě lidi okolo postavy z psaného pokračování). :-D

Raději končím, neb jsem z toho zmatený sám, natož pak ty. 8-) :-D

P.S.: A to mám ještě chuť dlabat na chronologické přidávání a budu to práskat bez ladu a skladu (takže na začátku co bylo na konci, na konci co bylo uprostřed a uprostřed co bylo na začátku :-D).

4 strigga strigga | 2. května 2010 v 19:16 | Reagovat

Fajn, jen do toho :-D a informací, že jsem naivní a přiblblá, jsi mě nijak neohromil, to vím už od doby, kdy jsem si myslela, že když budu jen tak sedět před televizí a "uhodnu pět tažených čísel" ve sportce, tak na mě z tý televize vyskočí rovnou 20 milionů... nikdy se to kupodivu nestalo. Ale bylo mi pět :-D

5 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 3. května 2010 v 12:29 | Reagovat

No já to myslel pouze ve vztahu k tomu "národnímu umělci". 8-) O tom teda silně pochybuju (ale povídka obsahující Blackie, ta by mi medializaci přinýst mohla... :D).

Tak já si zase před nástupem na základku myslel, že mě škola nikdy nepřestane bavit. :D :D Omyl :D A ne jen malej. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama