Pseudoreportage z plesu stavbařského

2. března 2010 v 15:31 | Algernon |  + Ze života a ústavu
Ahaha. Já vím, že sem měl přidat pokráčko k Změně, ale tohle mám hotové (a kdybych nedělal tohle, navíc povinně, bylo by právě to pokračování), tak sem to sem prásknul. Fotky přidám pozdějc, bo nemám nervy na aploud štyryceti fotek. Taky zvažuju změnu vzhledu na blogu (na webu, kdo tam dřív někdy zavítal, sem už změnu provedl). A mám notes. Zadara. Starej. A když ho vytáhnu od elektriky, nemůžu delší dobu sprovoznit displej, takže přes externí céertéčko, s ohavnou obnovovací frekvencí. Tudíž je to jako mít dva stolní kompy. 1,2 GHz jádro. 256 MB RAM. 20 GB hadr. GForce 4Go. 2x USB. A nerozjedu na tom hry. A baterka má stabilně 3%, i když je furt v elektrice. Ale zpět k středobodu příspěvku. Čtěte v "celý článek".

P.S.: za správnost některých názvů/men neručím.
P.P.S.: trájněte si něgdy běhat s foťákem 3 (4) patra nahoru dolů, je to fakt mazec.



Tento rok bylo na plese několik novinek. Tou hlavní asi bylo místo konání - nově zrekonstruovaný Obecní dům Od toho se odvíjelo několik dalších věcí, z nichž jmenujme například rozdělení do tří sálů (resp. jedním z nich jsou myšleny prostory klubu Art). Letos na plese nehrála nevystupovala živá kapela (myšleno k tanci a poslechu v hlaví části), ale hudbu v hlavním sále zajišťoval DJ Komárek a v prostorách klubu Art vystoupila kapela Fish and chips, která sklidila velmi kladné ohlasy. Ve třetím prostoru, Schoeslerově salónku, hudba nehrála, zato zde byly k dostání vepřová žebra (podle slov hostů byly opravdu výborné a taky si pro ně často chodili), kuřecí steaky (rovněž dobré, sám jsem měl) a obložené chlebíčky. Otevřená byla rovněž kavárna. Další novinkou byla enormní účast - loni bylo s bídou sto lidí, letos byly vstupenky vyprodané skoro týden dopředu a to jich bylo 250!
Co se rozdělení hostů do jednotlivých tří prostor týče, v hlavním sále byli usazeni zejména sponzoři (a že jich nebylo málo), v Artu byli hlavně mladí (studenti, jejich přátelé) a v salónku se zdržovali ti, kteří si zaskočili na nějaké ty žebra.
Vše začalo něco krátce po půl osmé, kdy už byli téměř všichni přítomni. Většina přítomných se vtěsnala do prostor hlavního sálu. Úvodní řeč pronesla moje mamka, Beáta Baťková, jako předsedkyně SRPŠ, po ní se ujala slova paní ředitelka, Ing.[titul] Karla Labudová. Jakmile byl ples oficiálně zahájen, ujali se předtančení [oslovení] Hartmanovi. A zde byla další změna oproti loňskému roku - tančilo se už od samého začátku. Hned na první skladbu nastoupil osamocený pár, ke kterému se při dalších skladbách přidávaly další a další páry. V plném proudu už bylo na parketu stěží k hnutí. V průběhu byly ještě dvě představení - taneční vystoupení žákyň základní umělecké školy a později, v jedenáct, vystoupení břišní tanečnice (a ukázka, jak neprůchodný může dav diváků být). Vystoupení ZUŠ bylo opakováno ještě v Artu. Takovou tečkou za celým hlavní programem byla tombola a slosování vstupenek. Výherci slosování vstupenek byli tři a odnesli si například elektrické topení. Při losování tomboly (princip byl stejný jako loni) jsem se opět přesvědčil, že matematická pravděpodobnost je zde poněkud pokřivená a platí axiom "lidé s hodně lístky vyhrávají málo, lidé s méně vyhrávají častěji a vždy je jeden nebo dva, kteří těch málo lístků proměňují téměř neustála v nějaké ceny". Spolu s jedním párem (shodou okolností to byl pár, který tančil jako úplně první) jsme o tom diskutovali a nikdo jsme to nechápali. To už se ozývaly věty jako "Tak ale tenhle už tam mít musíš." (malé upřesnění situace" měl jsem v ruce asi třicet lístků do tomboly a pokaždé to bylo buď úplně mimo nebo o jeden vedle) a "To snad není možné, oni už mají další." (to když tam šel ten, kdo vyhrával skoro neustále). Pro ceny se chodilo do šatny na stejném patře (ještě jedna byla dole, jak je Art, tam si odkládali zejména studenti). Po skončení losování tomboly část lidí odešla, část odcházela průběžně (mezi nimi i já) a zbytek odešel na úplný konec.

Několik postřehů:
Netušil jsem, že letos se bude tančit v takové míře, když loni se to tam moc nerozjelo, leda až tak ke konci.
Když se to v hlavním sále podobalo spíš diskotéce, dole se normálně tančilo (myšleno jako společenské tance) nebo i jinak (co někteří předváděli, to bylo k nepochopení).
Co jsem tak registroval, byly ohlasy na ples veskrze pozitivní, jen já mám výhrady k tomu, že jsem musel lítat s foťákem přes tři, čtyři patra (záleží, jak to kdo počítá).
Všichni se očividně dobře bavili, a to včetně pana učitele Rychtara, který se v Artu ke konci plesu aktivně tanečně angažoval (viz. fotky, kdo nevěří).
Během plesu dojeli hasiči, nikoli však kvůli nám, ale proto, že jim na neužívaném patře (a v zamčených prostorách) sepnul požární hlásič.
A letos se všichni chovali slušně.


Algernon Strange van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caty Caty | Web | 6. března 2010 v 18:02 | Reagovat

Dobrý slovo,to trájněte:D

2 R. R. | 11. března 2010 v 20:56 | Reagovat

Teď, když to čtu, mě docela mrzí, že letos po dlouhé době nepůjdu na náš gymplácký ples.
Tombola je zlo :D. Ale rozluštila jsem její klíč - ať mám losů kolik chci, vždycky vyhrávají všichni kolem mě - asi aby to pro mě bylo ještě zajímavější :).
A ten foťák ti nezávidím:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama