Poslední šance - 10. kus

9. března 2010 v 15:37 | Algernon |  + Literaturno
Jo, je to tu. Konečně jsem se dokopal k dokončení přepisu další části P.Š. Něco málo k sem už naznačil v úvodu předchozího článku, takže to teď moc přehánět nebudu. Jen dodám, že oproti originálu v mém PB (pink book - růžovej sešit, který úžívám na téměř všechno - zápisi ve vyučování, psaní, kreslení,...) dostál text pár úprav a hlavne přibyly nějaké věci, např. jistá postava.



Nasadil speciální křídla, utáhl jejich popruhy a skočil do velké pukliny v zemi. Chvíli volně padal a pak prudkým trhnutím rukama v nacvičeném pohybu rozložil složitou kloubovou kostru křídel. Horký vzduch stoupající z nedohledného dna se opřel do látky natažené na kostře křídel, napnul ji a on s prudkým trhnutím poskočil výš. Stočil se do levotočivé zatáčky, chvíli klesal, aby nabral rychlost, a potom v prudké spirále začal stoupat vzhůru. Jakmile byl dostatečně vysoko, vyrovnal let a zamířil někam do prostoru. Neměl žádný určitý cíl, prostě si jen chtěl zalítat.
Úplně by příchod Longwaved zasklil, kdyby se před ním nevizualizoval tajmr. Trochu nadával, když se před ním z ničeho nic objevil. Pak nadával, že úplně zapomněl. Okamžitě zamířil k zemi a hledal nejbližší terminál. Když ho našel, přistál a vynořil se. Opět zaklel, když ho osvětlení, jako ostatně pokaždé, oslepilo a pomyslel si, že by měl konečně napsat algoritmus, který by ty zpropadený zářivky rozsvěcoval s pozvolna narůstající intenzitou světla. Jakmile se vzpamatoval, začal opět něco psát na klávesnici. Až na jeden zmizely z monitorů všechny zobrazované data a i z toho jednoho jich notně ubylo. Zadal poslední kódy a odešel z místnosti. V kuchyni začal chystat novou várnici kafe a přitom okusoval štangli vysočiny. Když zalil kafe, ozval se zvonek. Okamžitě propukl v smích. Smál se cestou ke dveřím, smál se, když otvíral a smál se ještě víc, když se na něj nechápavě dívala. Byla to Nuiko.
"Krizová situace iniciovala tvorbu endorfinů a zefektivnila jejich distribuci?"
"Ne, ale potvrdila jsi mou hypotézu o takzvaném jevu Nuiko Nori."
"Jev Nuiko Nori? A to má být zase co?"
"vždy, když máš dojít, tak dojdeš v okamžiku, kdy dodělám kafe."
Tentokrát dostali záchvat smíchu oba.
"Rád tě vidím, Nuiko."
"Však já tebe taky. Víceméně." narážela na jeho občas dosti svérázná řešení problémů.
"Čekal jsem, kdy to zas vytáhneš. Poď dovnitř a usaď se." pokynul jí dovnitř a odešel do kuchyně pro várnici s kafem. Jen položil várnici na stolek a ještě se vrátil do kuchyně pro nějaké věci. Longwaved vykřikla překvapením.
"Ta štangle salámu mě ani moc nepřekvapila, ale kde jsi vzal ty rýžorohlíky? Dyť se tady sehnat nedají. Nebo už jo?" divila se.
"Nedají, ale mám dobré známé a pro případ tvé návštěvy mám vždycky nějaké ve špajzu." objasnil jí onu malou záhadu.
"To je od tebe nesmírně hezké. Je stanovený nějaký harmonogram?" začala k tématu, jež bylo důvodem její přítomnosti.
"Akorát večeře je stanovená na sedum, jinak to závisí na potřebách. Chceš teď frí tajm, ozáření situace alebo seznámení s UMPC?"
"Tak rozhodně bych se nejdřív seznámila, přitom mě můžeš ozářit a pak zaplníme ten frí tajm. Mimochodem, kam si schoval Anfe? A jestli tu není, tak proč hodláš vařit?"
"První věta - souhlas. Druhá - nikam, není tu. Třetí -to mě sakra nemůžou honit chutě?" předstíral rozhořčení.
"Tak mi ukaž ten zázrak, co o něm furt všichni mluví." přijala jeho odpovědi s nepřeslechnutelným tónem zvědavosti.
"A ne, nevím o tom, že by měla dojet." odpověděl na její nevyřčenou otázku.
"Ale vždyť jsem se vůbec neptala!" a v duchu si nadávala z svou průhlednost.
"Tos ani nemusela, znám tě." prohlásil. Na tváři měl škleb a miniaturní robomouchu.
"Jé! Tys ji opravil. Jak se ti to povedlo? Vždyť byla úplně na maděru..." podivovala se při pohledu na ten malinký mechanismus.
"To víš, nudil sem se. A už pojď, musím tě přidat do databáze abys k tý bestii mohla i beze mě. Mimochodem, udělal sem ti tvůj vlastní účet, ale je prázdnej, takže si ho budeš muset nakonfigurovat. Aspoň si ho můžeš setnout podle svýho, aby ti stoprocentně vyhovoval. V tom mým by ses nevyznala."
"To myslíš vážně?" ptala se nevěřícně. "Pustíš mě ke svýmu UMPC a ještě mi na něm zřídíš účet? Já snad zase začnu věřit na Ježíška." pronášela nevěřícně, když vstupovali do místnosti a pohlédla k terminálu.
"Myslím. Jo a pokud Ježíšek je, tak velice rád ignoruje má přání, jako například dostat pod stromeček firegun. Tak co, dostává můj čipešek legendám, které o něm kolují?"
Chvíli si to všechno prohlížela a pak obdivně hvízdla. "Hustý, hele. Legendy blednou. Co to vůbec zvládá?"
"Pustím to naplno a zobrazím telemetrii, ať si uděláš obrázek sama, tady slova nestačí." vysvětlil a už zapojoval některé nepoužívané části, zapojoval kabely, měnil polohy přepínačů a zadal pár krátkých příkazů na klávesnici. Na tváři měl přitom potutelný úsměv.
Místnost začal plnit obrovský hluk ventilátorů, kompresorů, čerpadel a jiných prvků téhle poněkud megalomanské sestavy. Klimatizace odvádějící horký vzduch z "teplých uliček" hučela jak vzteklá a jen z velkými obtížemi zvládala teplotu v potřebném rozmezí. Až se trochu "zahřeje", zlepší se odvod onoho "odpadního vzduchu" natolik, že zvládne i případné navýšení teploty nad běžný rámec. Monitory terminálu zobrazovaly vskutku neuvěřitelné hodnoty. 72 osmijádrových procesorů s nějakými 2,4 GHz na jádro a 8 šestnáctijádrových procesorů s asi 3 GHz na jádro v kombinaci s RAM, která má papírově, v součtu všech podsestav, 5632 GB. Nutno dodat, že většina užitých komponent byla experimentální, sériově nevyráběná, nelegální nebo na zakázku vyrobená a do jednoho extrémně drahá. Takhle velké výkony však byly nutné, vždyť tahle sestava obsluhovala notný kus sítě, zálohovala necelou třetinu internetu a spravovala paměť skoro 130 Exa [pozn. autora: Exabyte - nehorázně velké číslo a nechtějte po mě, abych ho vypisoval, stejně nemám k ruce tabulky]. Když to tak Nuiko pozorovala a slyšela, jen naprázdno otevírala pusu a nakonec s ho zeptala, proč je to tak megalomanské.
"Protože je to jeden ze tří kompů, kerý představujou zálohu starýho netu. A taky na něm jede pěknej kus Sítě. A je na něm i fůra jinejch dat."
"Ona existuje záloha internetu? To sem netušila. Kde si vůbec přišel k těm našlapaným uměleckým dílům? Je to úplně šílený. Tyjo, sem ráda, že jsem tvá kamarádka." prohlásila a uznale kývala hlavou.
Zazubil se na ni. "Koník poník mě zásobuje. Však i ty máš komponenty s jeho kopyrajtem."
"Mám takovej pocit, že on není jedinej, co? Hele, kdy mě ozáříš?"
"Zaprvé - přesně, těch distributorů bylo povícero. Ale je to jen menšinovej podíl. Něco od poněkud více veřejných firem, něco od Rusáků. Ty menšiňáky jsou pak nacpaný do grafickejch bloků, zvukovek, síťovejch a jinejch nástaveb madrbordů. Víc ti toho fakt neřeknu, bo si to už dávno nepamatuju. Ale jestli chceš, vyjedu ti ten třígigovej fajl s hárdovejma konfiguracema a schématama. Zadruhé - vzápětí, jen tě sejvnu do té databáze a pak ti dám takovou dávku, že mi dá dozimetr košem a potom přes držku." odpověděl na obě otázky, zatímco se prodíral k nějakým periferiím v kuchyňce, kterou v současnosti už nepoužíval, ale byly časy, kdy ani neopouštěl tuto místnost a tehdy byla druhým nejfrekventovanějším místem v bytě. Prvním byl terminál.
"Vidět tuhle tvou kuchyňku hygienici, dostali by infarkt. A technické normy to nesplňuje ani vod oka a pod vlivem. Ale jinak vypadá luxusně. Tu večeři ale nebudeš dělat tady, že?"
"Rituálně sem vykuchal různé elektrospotřebiče a pak to celé nějak pospojoval, popřidělával, zapojil a následně i s úspěchem užíval. Dokonce to umí autonomně připravit volské oka. Stačí mít v příslušné přihrádce ledničky vajíčka. Vono je to vyklepne, umístí žloutky do patřičných poloh, smažící nádobou občas pohne, aby se nepřichytla, okoření podle mého vkusu, samozřejmě rovnoměrně. Sádlo na pánvičku dá taky samo. A naservíruje na talíř, vyprcne přesnou dávku kečupu, ohřeje rohlíky do křupava a nalije do hrnku mléko. Prostě úplný servis jako v hotelu. Navíc je to částečně připojený do systému, takže to lze ovládat i dálkově. Uveďme příklad. Seš v Síti, máš se co nevidět vynořit, začínáš mít hlad. Zadáš tedy jednoduchý příkaz a jakmile se vynoříš, máš jídlo hotové. A normy? Normy sou pro sraby! Tss... A neboj, tu večeři budu dělat v normální kuchyni."
"No to si děláš srandu. To si vážně děláš srandu.! A to ses tu s tím nebál? No, seš větší magor, než jsme si všichni mysleli. Něčeho takového jsi schopný fakt jenom ty."
"Omyl, soudružko. Ještě je to Lolitchen."
"Myslíš ten speciální živočišný druh, který by nezařadil mezi lidi ani šílený genetik, který vidí čtvermo a v žilách mu koluje nějaké to promile?"
"Přesně ten. Když může mít někdo dredy skoro po kotníky a neurony tvořené koncentrovaným kouřem z trávy, může klidně postavit takovouhle kuchyňmachínu." šklebil se. "Schválně, co by řekla... Zaujímavý námet, súdružka kolegiňa. Ale zpátky k původnímu tématu."
Rozsvítilo se několik kontrolek a menší obrazovka na pravé straně. Dotyková klávesnice, která se vysunula, zobrazila nabídku, jaké schéma kláves má použít. Zvolil patřičnou volbu a pokračoval v chystání biometrické snímací aparatury a zároveň začal Longwaved vysvětlovat situaci. Vysvětlování občas přerušil nějakým pokynem a než byl proces přidání dokončen, věděla už víceméně všechno. Tvářila se poněkud nevěřícně. Kdo by se taky tvářil jinak, kdyby zrovna zjistil, že osud skutečně existuje, přičemž do té doby věřil, že vše je dílem náhody. Ale ani s tím osudem to není až tak žhavé. Koneckonců, když znáte budoucnost, můžete ji klidně změnit.
"Bereš mi iluze." řekla skoro nepřítomně.
"Tohle neříkej mně, holka, ale tomu pošukovy, co to chce najít." oponoval jí, zatímco zase schovával aparatury a vypínal subsystémy. "Víš co, raděj půjdeme drbat, jo?
"Tím teda nepohrdnu. A naval ty rýžorohlíky."
"Jasné. Následujte ma, súdružka kolegiňa, ideme sa napchať a vymeníme zopár drbov." ukázal ke dveřím.
Artemis dotáhl várnici s kafem do obýváku, donesl ony rýžorohlíky a nějaké další věci k jídlu, načež si sedl do křesla a zapředl dialog s Nuiko. Nalili si kafe a zkritizovali počasí, neschopnost v některých picériích, nové windousy a hodnotu inteligenčního kvocientu některých (rozuměj: velké spousty) lidí. Simultánně při tom kontinuálně požívali všelijakého slaného, sladkého, tekutého a pili jedno kafe za druhým. Jakmile vyčerpali uvedené témata (a že to nějakou tu chvíli zabralo...), začali rozebírat novinky z práce i soukromí, což spolklo taky dost času. Během této sáhodlouhé konverzace se po půl šesté přesunuli do kuchyně, kde Artemis začal připravovat večeři, kteroužto zkonzumovali rovnou v kuchyni a z velepánve, ve které ji připravoval. Jemu se do očí skoro hrnuly slzy, jelikož, jak si dodatečně uvědomil, tam vrazil čili papričky nikoli obyčejné, nijak zvlášť pálivé, nýbrž odrůdu Habanero, nejpálivější chilli na světě, a rovnou v počtu osmi kousků. Kapsaicin hadr! V duchu si nadával do blbců a debilů a rychle se sápal po konvici s ovocným čajem Pickwick. Nuiko propukla v smích. Artemis se na ni ublíženě podíval a pak se začal smát. A jedno semínko z chilli se mu zaseklo v krku. Když se konečně přestali smát, prohlásila Longwaved, že je fakt pěkná dioda. Svítivá. Růžové barvy. A občas přepólovaná. Po večeři dialog přerušili, vrátili se do obýváku a on popadl starou španělku a sevřel ji v náruči (koho teď napadly nevhodné asociace, ať se stydí! já myslel kytaru) a začal týrat struny.


Algernon Strange
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lolitchen Lolitchen | 9. března 2010 v 16:14 | Reagovat

To je vostrý :D. Tys to tam fakt dal... Dredy po kotníky a vyhulenej mozek, to se mi snad ani stát nemůže :D:D...

2 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | 10. března 2010 v 10:44 | Reagovat

Bych řekl. A ještě přitvrdíme. Upír, Lolitchen, Anfe, Nuiko, Artemis, Komp a pár dalších v jedné místnosti... Děsivá a zvrácená představa. :-D To bude mít teprve ty správný grády (o hraní metalu na akustiku nemluvě).... :-D 8-) :-D

Já ti říkal, že to tam dám... 8-)
A seš si tím tak jistá? :-D

3 Nori Nori | 12. března 2010 v 17:45 | Reagovat

Hehehe, hustý:DD Ona ta holka se mi sice nepodobá, ale to Lolitchen taky ne, takže ok:)
A nemá ten komp nějakou AI? Vzhledem k ambicím vlastníka..:) Každopádně by měl mít fakt dobrý hledací systém po tý záloze  netu. Nemyslím si, že by Artemisovi stačil gůgl či něco podobného;) Bez semantické analýzy či čeho...

4 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | 15. března 2010 v 9:30 | Reagovat

A kdo myslíš, že je Irma? 8-) Až bude "hotová", tak to bude vona a ne gůgl. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama