Změna

22. února 2010 v 10:40 | Algernon |  + Literaturno
Hele, hned z kraje. Tahle povídka vznikla jen tak, náhodou, zcela neplánovaně a v jejím průběhu sem teprv přemýšlel, cože tam vlastně napíšu. Nakonec to sklouzlo od psychotické (rozuměj - mnou napsané) ramantiky k pseudo HP FF. A je to, no, jak bych to jen řek, nevím. Názor si udělejte sami. A předem prosím, ostřílení autoři HP FF, nechte mě žít. Já se polepším a na net už to nedám. Fakt. :D
Spácháno 17. - 18. 2. 2010

P.S.: chronologicky vzhledem ke knižní sérii je to after všech sedum knih (já jen, aby nevyvstaly nějaké nejasnosti)



Utíkal. Utíkal a nevěděl, jestli má být šťastný nebo brečet. Na jednu stranu si asi konečně našel přítelkyni, na stranu druhou zase propadnul ve škole. Hlavou mu výřili kvanta myšlenek a většina z nich byla nadmíru roztodivná. Za běhu lovil v kapse bundy klíče a u vchodových dveří pak rychle zastrkával klíč do zámku. Otevřel dveře a ještě než se vůbec začly opět zavírat, už bral schody po dvou. Nešel ale do bytu, ve kterém bydleli, ale na půdu. Když byl v oné průměrně velké místnosti s velkým oknem, sedl si na zem, zády se opřel o dřevěnou bednu a s pokrčenými koleny a zakloněnou hlavou jen tak koukal do stropu. Kolem hlavy mu prolétla moucha. Pevně sevřel víčka očí a usilovn přemýšlel, jak tuhle situaci řešit. Vhlavě měl tolik protichůdných a navzájem se vyvracejících myšlenek! Pomalu oči zase otevřel a pohlédl do jednoho z rohů půdy. Do toho, ve kterém stál velký zbalený batoh. Nakonec vstal a vyběhl po všelijakých bednách, krabicích a věcech a seskočil na matraci, která byla ze tří stran krytá harampádím a ze čtvrté zdí. Klekl si a krátce se přehraboval ve věcech, které tam měl ukryté až konečně našel, co hledal. V ruce držel dopis. A ne ledasjaký. Tenhle dopis mu definitivně změní život. A nejlepší je, že jeho kamarádka ho dostala taky. Zbývaly dva měsíce. Dva nekonečně dlouhé měsíce a bude na místě, o jakém se spoustě jiných nanejvýš zdálo. Za dva měsíce pojede červeným vlakem. Ta chvíle je však teď na hony vzdálená. Ukryl dopis zpátky a s vysvědčením v ruce šel do bytu. Jeho tvář odrážela obavy. Ani ne tak kvůli tomu, co by mu mohli rodiče udělat, jako spíš proto, zda se s ní dnes uvidí, jak se domluvili. Matka si ho přitiskla k sobě a utěšovala, jeho otec už takové psychologické vlohy neměl a udělal mu dlouhé kázání, které by se ale dalo nazvat spíš řvaním. Ani bránit se nemohl, protože jeho protiargumenty otec okamžitě odmítl. Se slzami v očích pak odešel do pokoje, kde si sedl vedle postele a dlouhou dobu brečel. Když zase vstal, cítil se už mnohem lépe. Počkal, až bude otec v ložnici a pak se šel zeptat matky, zda může jít někam ven, že má něco domluveného. Nejdřív mu říkala, že to není nejlepší nápada vzhledem k vysvědčení a současnému rozpoložení otce, ale když vyděla výrau v jeho očích, ustoupila a dovoliůa mu to. Poděkoval jí a spěchal se obout, aby už mohl jít. "užij si to," byla její poslední slova, které slyšel, než za sebou opatrně zavřel dveře. Nemohl si nevšimnout, jak na něj spiklenecky mrkla. Asi ho zase prokoukla, ale věděl, že ona těhle svých prokouknutí nezneužije. Než doběhl na místo setkání, byl zase usměvavý a pln dobré nálady. Jak může být svět krásný, když je vám jedenáct a máte svoje první rande. Ona přišla jen o maličko později. Usmáli se na sebe. Ruku v ruce pal kráčeli do cukrárny.
Byly čtyři hodiny ráno a on utíkal z obrovským batohem na zádech k nádraží. Doma nechal na stole jen okopírovaný dopis ze školy a lístek, nak terém sliboval, že se o prázdninách vrátí. Stejně jako před dvěma měsíci utíkal, ale tentokrát spíš kvůli tomu, že vlak má nějaký čas odjezdu a ten musí být dodržen. Stihl to! Vlak tu opravdu stojí a ona taky. Jak se mu ulevilo, že ani jeno není sen! Tu školu by ještě snesl, ale pocit, že celé dva měsíce se mu jen zdály, to by neunesl. Objali se a on jí pomohl nastoupit do vlaku. Posadili se do jednoho z kupéček, které byly tou dobou prázdné, jelikož ostatní nastupovali až v Londýně a to je od České republiky pěkný kus cesty. Oba jejich batohy s vypětím všech sil dostal na police a pak si sedli naproti sobě, k oknu. Jakmile dosedli, vlak se dal do pohybu.
Po několikahodinové cestě, během níž projeli i vlakovým tunelem pod Lamanšským průlivem, dorazili do Londýna. Teprve tady se vlak zaplnil jinými budoucími či stávajícími studenty. Do kupéčka nahlédla zrzavá hlava. "Máte tu volno?" ptala se ona hlava. Za hlavou se ve dveřích, samo sebou, objevilo i tělo. A taky další dvě hlavy - černá jak uhel a bílá jako sníh. "Jistě, jen si sedněte," zvala je jeho kamarádka dál. "Díky moc. Nevěřili byste, jaký je tu problém najít nějaké vhodné kupéčko," povídala ta zrzavá hlava. "málem bych zapomněla! Já jsem Lilly a tohle je Emmet a Iris," představila sebe a své kamarády. Emmet přitom tvedl ruku na pozdrav a Iris řekla ahoj. "My se zase jmenujeme Filip a Eliška," představil na oplátku on sebe a svou kamarádku. Navzájem si podali ruce a pak ti tři vešli do kupéčka a začali zápolit s kufry. Filip byl okamžitě na nohách a pomáhal jim. Ona vstala také, ale když to tak pozorovala, bylo jí jasné, že by jen překážela, tak si stoupla zády k oknu a čekala, až skončí. Jakmile byly všechny zavazadla naskládané na policích, usadili se. Filip s Eliškou na jedné straně, proti směru jízdy vlaku, Lilly, Emmet a Iris si sedli naproti nim, po směru jízdy. Začali si spolu povídat a ukázalo se, že ti tři se poprvé setkali až ve vlaku. Celá cesta až na konečnou stanici probíhala v klidu.
"Tak tomu říkám náhoda, skončit všichni v jedné koleji," povídala Lilly, když si celá pětice sedala k předlouhému stolu. "To jo," souhlasila Eliška. Z jiné části stolu se ozvala neslušná poznámka na účet obou studentů z Opavy. "Drž zobák, Stevensi!" ozvalo se z jiné části. "Abych ti nepředvedla význam mýho ména na tvou vlastní kůži," oznamovala ona osoba urážejícímu. Pak se otočila směrem k těm dvěma a ptala se: "Neberte si to osobně, děcka. Stevens je akorát úplný vůl. Jinak vás v naší koleji jménem sociálního odpadu koleje vítám. Já sem Lillit Strange a kdybyste cokoli potřebovali, stačí houknout," šklebila se na ně přátelsky. "Děkujeme," zareagoval Filip. "nemáte vůbec zač. A jestli můžu radit, tomu oranžovýmu se vyhněte a raději zkuste to růžový, co vypadá jak vánoční puding. Je to bombastická sekaná, fakt si pochutnáte." Všech pět se svorně podívalo na tu věc, co měla být výtečnou sekanou. Pak se na sebe podívali. Výrazy ve tvářích mluvily za vše. Těch sedum let bude nadmíru zajímavých. A Pratchet v tom prsty mít nebude.


Algernon van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | E-mail | 22. února 2010 v 18:00 | Reagovat

Tak jsem se k tomu konečně dostala :)

Zatím to nemá žádné pokračování, že ne? Žádné jsem nenašla :) No, jelikož to zatím nemělo moc děje, nejspíš jsi chtěl, abych ti to "konstruktivně zkritizovala", co se literární stránky týče. S radostí, tady to máš! ;)
Hned na začátek - příště si sežeň beta-readera, někoho, kdo ti to přečte a opraví chyby. Jsou tam nějaké překlepy a několik gramatických chyb(třeba hned na začátku, myšlenky zásadně víří a nevýří, a batoh bývá obvykle sbalený :-D, atd.)
Klidně ti to opravím, jestli chceš, jenom to bude asi pár dní trvat.
Teď čistě ke stylistické stránce - nó, je to vlastně celkem dobré, řekla bych :) možná bych trochu rozšířila slovní zásobu, nepoužívat pořád stejná slova, ale to přijde časem, člověku už to pak jde samo... k tomu se mi osvědčilo číst, číst a číst, je spousta výborných knížek, ze kterých jsem už čerpala inspiraci :D
Je to vtipně napsané, lehké, veselé, líbilo se mi to. Trochu mě štvaly uvozovky (každé nové uvození přímé řeči by se mělo hodit na nový řádek, pro přehlednost) a ty gramatické chyby, jinak mě to ale bavilo a těším se, jestli to bude mít pokračování! :)

Kdybys to chtěl opravit, stačí napsat, já si to stáhnu a opravím. Ale nejdřív ve středu. ;)

Tak co, dá se tomu říkat "konstruktivní kritika"? :D

2 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 23. února 2010 v 14:48 | Reagovat

Tak o těch gram. chybách vím, jen sem je nestih opravit všechny (to příde časem). Návíc je to psaný v poznámkovým bloku, tudíž chyb je dvakrát více, než jich normálně mívám. :D :D
Normálně přímou řeč na novej řádek dávám, ale tentokrát sem spáchal výjimku, ani pořádně nevím proč. [krčí rameny]
Já ČTU. A velmi hodně (slabý výraz, ve škole za to od učitelů povětšinou sklízím kritiku). A věčně dlužím v knihovně. :D Takže tady bych problém asi neviděl. Vlastně, slovní zásobu jsem poněkud omezoval polozáměrně.
A jak víš, že batoh nevýří? Co když jo? :)))
Když se ti bude chtít, klidně to poopravovat můžeš. 8)
Když bude zájem, nějaké pokračování napíšu (jinak si ho nechám pro sebe stejně jako fůru jiných story).

Ano, tohle byla velice slušná kritika (bez prdele, my se tydle věci šrotíme v dětském zastupitelstvu). Palec směrem vzhůru. :)

Vyhovuje má odpověď? 8)

3 Nori Nori | 1. března 2010 v 10:05 | Reagovat

to bylo zajímavý:) a pokračování to fakt chce:) btw, závidím postavám jejich znalost angličtiny:D když se v klídku vybavují s anglány a budou se s nimi učit a neleká je to...

4 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 1. března 2010 v 10:44 | Reagovat

Už je téměř dokončená druhá část. Možná ještě dneska, nejpozději zítra ji zveřejním.
Jako vem si, že děj je za nějakých cirka 15, 20 let (odhadem na základě četby), takže tehdy to může vypadat ve světě úplně jinak.

5 Lostris Lostris | Web | 1. března 2010 v 21:47 | Reagovat

Hezky :D. Ty se máš čím bavit, člověče... :)

6 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 2. března 2010 v 14:54 | Reagovat

Tak teď sem tě fakt nepochopil... :-o Tak jako celý víkend sem upravoval fotky z plesu, tak sem potřeboval oddech (a to mi ještě běžel na druhém kompu Avatar). :-D
Jako ta povídka byla otázkou víceméně jednoho večera, akorát pár vět přibylo následující den.

Pochopil někdo tendel koment? Já ne. 8)

7 strigga strigga | 3. března 2010 v 14:09 | Reagovat

Tvá odpověď rozhodně vyhovuje ;-) s tím Poznámkovým blokem to chápu, je to zatracený krám, nikdy jsem ho neměla ráda a on nikdy neměl rád mne.
Je fakt, je kdybys do batohu narval Výra Velkého, možná by ten batoh začal výřit :D
No, těším se na pokračování. Jen ať se tu objeví co nejdřív, ať si ho v neděli, až zas přijedu sem do Mordoru, můžu přečíst.

8 Lostris Lostris | E-mail | Web | 4. března 2010 v 18:54 | Reagovat

[6]: Však nic proti :). Je to zajímavý... :D
No a ten design se dal čekat :D. Ten vypráví sám o sobě...:))

9 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 5. března 2010 v 20:51 | Reagovat

A tím zas chceš říct co?

10 Moreen Moreen | Web | 18. března 2010 v 20:20 | Reagovat

dobrý algernone! já bych tě nezatracovala, počkám si, jak se to bude vyvíjet dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama