Bohužel pro vás, stále žiju.

10. února 2010 v 11:58 | Algernon |  + Ze života a ústavu
Ha. Ha. Ha. Takže: namáme rádi Osud! (přesněji: smrt Osudu!). Za další: ještě jsem neskočil z žádného vyvýšeného místa (což by mělo být snad jasné, když čtete tenhlensten děs). Jo a dostal sem krátkodobej zánbět básnickýho střeva v kombinaci se strátou sebekontroly, což mělo za následek vznik dvou pseudobásnickejch pokusů. A v pátek školní ples. A celý todle skomentuju níže,kde si to můžete přečíst, teda máte-li potřebný psychotesty.



Osud. Jo, ten už mě fakt se*e. Už několikrát sem jistou osobu pozval na nějaké akce a pokaždý se to do*ebalo na tom, že vázla komunikace (emaily nejsou nejrychlejší způsob dorozumívání...) nebo že dotyčná osoba není v daném termínu v dané lokaci. Prostě na kulomet, fireguna mašli (nikloli nezbytně učínkově pro mě). A komické bylo, jak sem se šel podívat na stužkovák tý osoby. Běh v dešti (boty, který sem měl v tanečních, nejsou na tuto činost příliš koncipovány), vydýchávání, hledání patřičných dveří, ale zato sem měl večeři zadara. A pak se jistý kantor/ka vyjádřil/a ve smyslu, že tam nejsem příliš výtaný. Tak sem se koukal z venku přes okno na fotky, co jim tam promítal dataprojektor. Daná osoba se tam nijak zvlášť často nevyskytovala (popravdě, ani já se na fotkách moc nevyskytuju). Vlastně jednou jsme se sešli i plánovaně. V knihovně, když sem dotyčné osobě půjčoval "Stráže, stráže!" od Pratcheta (kdo ho nezná, ať se kouká stydět!). A ten samý den byl ten stužkovák, na který sem byl čirou náhadou (fakt jen náhodou, budiž Náhoda pochválena) pozván právě v tý knihovně. Prostě jakýkoli střetávání s touto osobou je visoce windousácký (což ale neplatí o oné osobě).
A že sem k tomu skákání (nebo alespoň lezení na vyvýšené místo) neměl daleko... Ale bohužel pro vás, udržel jsem se. Srát svět kolem mě mne přece jen zatím baví do té míry, že vždycky skončím u pohledu ze třetího patra na troleje.
Proč sou lidi kolem mě takl šťastný? Víte, jak je mi pak do breku, že já nejsem? Většinou to pak vyřeším tím, že nadávám a do uší si pustím hudbu tak nahlas, až tóny splývají do jednoho homogeního celku. Jo pak se cítím snesitelně. A poté? To se nakonec vždycky uvidí.
A to básnický střevo? To mě zas otec jednou nasral. Já se musel jít sprchovat (i když se mi vůbec nechtělo a přišlo mi to zbytečný). Během sprchování tou předpotopní sprchovací hlavicí (přičemž voda spíš vytékala než stříkala) sem si vzpoměl na písničku od Nohavici. A z tý sem se trochu inspiroval při psaní první pseudobásničky. Tu druhou inspiroval pohled do kruhového zrcadla, které se mnou sdílelo místnost. Mimochodem, byly sme zrovna u babky v jedný díře naší "velesqělý" republiky (to bych vám ještě mohl povídat, co to je demokracie a svoboda...). Takže tady jsou ty moje pokusy:


=========
Hranice
=========

Za velmi tenkou azbestovou stěnou
sylším, jak se drásáš pemzou drsnou,
já ve svém psychickém rozpoložení
vypadám jak to olověný obložení
co na mě čučí ze tří stěn
a ta čvrtá tvořená azbesten.
A lítající netopíři,
já zahlíd pštrosa Emu,
leč to vše pouze vidinou mou jest,
to dělá ten prklatej azbest
co dělí tě ode mne a mne od skutečnosti.
Ocelovým kladivem bourám tu proklatou zeď
a spolu zase budeme teď
i učiněno bude štěstí zadosti.



==================
Vina sebevrahova
==================

Zrcadlo kruhového tvaru
odráží tu personifikaci nezdaru
a fatálních života omylů.
Ó běda těm, jenž až sem ho dohnali
a chybu svou neuznali.
Vy spíše půjdete "tam dolů"
než nebohý ten sebevrah
co dopadl pod náklaďák.


A ten ples? Ahaha. To bude ještě veselé. Beztak bude půlka studentů pod vlivem ještě před příchodem... A vzhledem k tomu, že je tam zakázaný hulit, tak 3/4 budou mít absťák. Dobře jim tak, aspoň to nebudu muset dýchat. Nejlepší je, že ten den máme ještě zasedání (jistěže jen dětské, osumnáct mi nebylo a být v nějaký straně, asi bych kolegy pozavíral), takže to bude vcelku zajímavý den. Jen škoda, že jistá osoba je v té době v čoudu (a co se neděle týče, to mě se*e taky).
A víte, že už mám vlastní komp? V jedný organizaci se vyřazoval starý, tak sem ho dostal zadara. A startuje mnohem, mnohem rychleji, než ten novjěší a výkonější, co je v ložnici rodičů. Ahahaha... Jen ta paměť mě trochu mátla. 496 mega, to je dost divný. Pak sem tam vrazil grafiku ze starýho nefunkčního (tolik nafouklých elektrolitických kondenzátorů na madrbordu sem snad ještě neviděl), mimochodem, je do G-Force 4 (tedy z dob 98/Me/2000), a hned už tam bylo 512 mega. Holt integrovaná grafika... :))) Pak ještě implementovat starej hadr (stodvacítka, šedesát volnýho) a hodit ho jako slejv k tomu původnmu (tj. z toho získanýho zadarmo, ten měl štyrycet giga a nic moc volnýho). Takže v součtu mám jádro něco málo pod jedna pět, pamět 512 a grafika z let dávno minulých. Hlavně že pojede Diablo 2 a Doom 2. Solitare a poznámkovej blok pojedou vždy.
Hele, já to teď raděj zabalím, nebo začnu psát takový blbosti, že to nemá obdobu ani u mě. Stejně musím hledat věci na referát do chemie a vymýšlet ůkol do angliny...
I hate schoo
l.I hate fate.
I want firegun!
I want rewrite the world.
Ctrl + A
Delete
Alt + F4

System switch off, please, take gasmask and go out. System wil be destroyed. 10... 9... 8...


Algernon Strange van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lostris Lostris | Web | 10. února 2010 v 13:15 | Reagovat

Nemá chybu. Ty básničky mi připomínaly Vogonskou poezii a příspěvek byl tradiční algernonovský kousek :D. Nice.

2 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 10. února 2010 v 13:17 | Reagovat

Vogoni? Ahahaha...! Odpor je zbytečnej! [prohlásil, ale to už mačkal spoušť kulometu]. 8-)

Tyjo, já snad založím nový literární styl - Algernonismus! Hmm... :-D

3 Nuiko Nori Nuiko Nori | 11. února 2010 v 17:51 | Reagovat

Muhehe:) Jak bylo řečeno, harmonie v rodině nastává jen tehdy, když je počet počítačů rovný počtu členů zmíněné rodiny.)
Básně - žůžo, ale nic jiného se ani nedalo čekat:D Zvláště s tím sebevrahem.

4 strigga strigga | 9. března 2010 v 20:05 | Reagovat

Začala jsem tu psát komentář už před několika hodinama, ale sestra musela nutně hrát hry. Takže konečně vzhůru na konstruktivní kritiku. 8-)

Nebudu hodnotit článek jako takový, myslím, že to jsi ani nechtěl. Pobavil mě, neboť mi dal sobecky bláhovou naději, že nejen na mě si Murphy zasedl. K těm básničkám...

První: první část dobrá, druhá část výborná. V té první mi prostě nesedí to slovo "čučet" (na to jsem expert, vždycky mi někde vadí nějaké slovo - naposled na Alence v říši divů, která mi celá připadala naprosto dokonalá až na to zatracené slovo "Nádherňajs". Rozdýchávám to doteď.), a taky mi tam trochu drásají oči ty překlepy - ty jsou v básních hrozně vidět. Jinak k nápadu a stylistice celé básně nic nemám, líbí se mi to :) - hlavně ta část "co dělí tě ode mne a mne od skutečnosti.
Ocelovým kladivem bourám tu proklatou zeď
a spolu zase budeme teď..." - to mi připadá neotřelé, zajímavé a skvěle podané.

Druhá: taková miniaturka... je to hodně k zamyšlení, taková ta "intelektuální poezie", aspoň mi to tak připadá. "Personifikace nezdaru" je fakt vymazlená! ;)

Celkově se mi to opravdu líbí, dokonce bych řekla, že se to hodí k tomu článku :D a mimochodem, přeju hodně štěstí s onou osobou.
Stop, konec hlášení, sláva konstruktivní kritice.

5 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | 10. března 2010 v 10:51 | Reagovat

Teda takovýhle ovace sem fakt nečekal. :-O Hele, jestli budeš mít chvilku, vypiš mi pls. ty chyby (o "azbesten" vím, tu už nemusíš :-D).

Tak díky, ale vypadá to fakt bledě, bo Osud se urval ze řetězu a datumy sou na p***, jelikož trefit se do oboustraně volného je na mě příliš obtížné. 8-) :-)

Přesně. Sláva jí. :-D

6 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | 10. března 2010 v 10:53 | Reagovat

Reakce na první dva odstavce:
Jenom sestra? U nás je to horší - i mamka!
Neboj, opravdu nejsi sama. 8-) Vůči mně má fakt záchvaty škodolibosti a podlosti. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama