Poslední šance - 8. kus

18. prosince 2009 v 22:27 | Algernon |  + Literaturno
Pokračování stále z pohledu Belatrix. Další bude zase z Artemisova.



Jak se ukázalo, onen průvodce se menoval Wixon. Měla neodbytný pocit, že ho odněkud zná, ale to už vcházeli do jednoho bunkru a následně do betonové chodby, která z něj vedla kamsi do podzemí. Byla zde teprve potřetí v životě a za účelem, který ji sem zavedl tentokrát, poprvé. Normálně probíhal veškerý kontakt s "vnějším" světem na onom zmiňovaném prostranství. Normálně se ale taky neschyluje k válce na obou frontách. Stěny i strop chodby byly pokryty grafity. Někdy uměleké díla, jindy jen klikyháky, častým motivem schématické nákresy elektronických obvodů a všelijaká ztvárnění různých součástek, objevovaly se však i jiné motivy. Chodbu zakončovaly sytě rudé protipožární dveře - masivní, protiatomová vrata s totálním stíněním. Mohly by vedle nich odpálit atomový granát a přežily by to jen s minimálním poškozením. Vrata se pomalu otevřely a ona opět stála jako přimrazená, když spatřila podzemní Říši, nedobytné jádro kybernetické subkultury. O existenci této společnosti i tohoto místa netušil téměř nikdo mimo Říši. Uměli se velice dobře skrývat, což nebylo s jejich technologiemi a prostředky, ke kterým měli přístup, nebyl prakticky žádný problém. Většina těch technologií a prostředků byla povětšinou z Tunguzského kruhu, prostřednictvím Artemise. Podle legend tu prý strávil nějaký čas. Popravdě, skutečně tu nějaký čas pobyl, právě to byl taky důvod její první návštěvy tohoto místa. Je dost složité popsat, co Belatrix spatřila. Uuacs (což je jiný název pro Říši, vzniklý z iniciál "Under Urban Anarchy Cyber Society") je šílenou a nepopsatelnou směsicí betonu, kovu, kabelů, potrubí, hadic a rozvudů klimatizací. Běžným jevem byly například generátory s termojaderným pohonem různě na ulicích, střechách a občas i zabudovaných do stěn, servry vystavěné povětšinou taky tak, jak generátory a čas od času se daly spatřit chladící stanice, které zkapalňovaly hélium pro potřeby chlazení nejvýkonnějších výpočetních bloků. Nějaká skupinka zrovna překonávala vzdálenost mezi dvěma většími bloky ubikací a technických místností pomocí všudypřítomné kabeláže a po rourách, které vedly bůhvíco. Tedy se opravdu můžou cítit doma jen takoví pavouci, jako je například Artemis. Wixon opět uzavřel vrata (mezi jejich otevřením a uzavřením uběhlo sotva půl minuty) a začal ji vést po kovovém schodišti (mimochodem, kdo nemá rád , když je skrz stupně schodiště vidět, namístě by utekl) a po mostu stejného provedení jí vedl na jedno konkrétní místo, kde měla projednat onu záležitost, která ji sem přivedla a která přímo souvisela s tou krizovou situací, kterou probírala s Artemisem.
"Nazdar Beefe. Máš?" zeptala se okamžitě, jak ho spatřila.
"Ale jistě, drahá Belatrix. Myslím, že budeš nadmíru spokojená."
"Skvěle. Tak začni, protože současná situace srandičkám nepřeje." vynechala jejich obvyklé rituální plkání.
"Jasně. Dáš si čaj?" Kývla na souhlas. Postavil vodu a pokračoval. "Máš vážně kliku. Podařilo se mi totiž sehnat opravdovou lahůdku. Nikdo nezná jeho jméno a spekuluje se, že ho možná nezná ani on sám. Slyšelas někdy o jistým Rusákovi?" ptal se, zatímco chystal čajovou směs.
"Asi ne. Nebo jo, akuráte nevím, že se dotyčnýmu takhle říká."
"Jeho doménou je především armáda. Rusko a jiný země bývalýho Svazu. Jeho slovo je jako dogma. Jdi proti němu a máš proti sobě celý Rusko, pokud on neřekne jinak. A stát proti němu v boji... Nechtěl bych. Ovládá všechny zbraně, jaký se daj sehnat, a s přesností a ekonomikou, která by zahanbila i systému k tomu účelu postavený. A s chladnejma nebo beze zbraně je snad ještě nebezpečnější. Koneckonců, můžeš se přesvědčit sama." povídal, zatímco s pečlivostí zalíval čaj vodou. Když domluvil, vstoupil do místnosti onen Rusák. Metr osumdesát pět, černé vojenské kanady, vaťák skoro po kotníky a na hlavě takovou tu typickou čapku, co má klapky přes uši (a ntvrďte, že nevíte, jakou to pokrývku hlavy mám na mysli). Jeho oči neříkaly absolutně nic a výraz ve tváři, jako by vůbec nevnímal, nemyslel. Připadal si v jeho přítomnosti nějak nesvá, ale neuměla si to vysvětlit.
"Otestuj si ho, drahá přítelkyně. Jestli se teda na něj cítíš..." pobízel ji škodolibě.
"Blbý fóry, Beefe. Nechci si ho zmrzačit."
Uchechtl se. "Nějak si věříš, Bel. Ale já ti ty iluze brát nebudu." popichoval a stěží potlačoval smích. Upil z čaje a pokynul jí, aby začala. Byl velmi zvědavý, jak se asi bude tvářit, až bude po všem. Touhle svou škodolibostí byl pověstný.
Nevěřícně zakroutila hlavou, vypila první šálek Beefova čaje a zaútočila. A překvapením zaklela jak dlaždič. Bez problému její útok vykryl, aniž by se do té chvíle jakkoli pohnul nebo dal najevo, že vnímá okolí. Když ji odrazil, stáhl se zase zpět z dosahu. Tohle nebude tak jednostraný, jak se zprvu domnívala. Speciální čepele s vysouvacím mechanismem ji tlačily na horní straně předloktí. Příjemně ji to uklidňovalo. Znovu se vrhla kupředu a tentokrát počítala s reakcí. Toho bude ještě zajímavé, běželo ji v tu chvíli hlavou.


Non plus ultra Algernon Strange van Hadarak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nuiko Nuiko | 19. prosince 2009 v 9:58 | Reagovat

Atomový granátX))
Hele, a ty čepičky s klapkama na uši jsou nějak populární, že bych si taky jednu koupila? XD
Btw, schválně to zakončuješ na nejzajímavějším okamžiku nebo se ti nechtělo dál psát?:D Ok, vím, že schválně:)

2 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | Web | 19. prosince 2009 v 19:41 | Reagovat

Jo, schválně. DOstal sem chuť psát zase z původního pohledu. Taky budu navazovat v jiným okamžiku, kdy už bude po všem, ale děj vynechaného času zmíním v průběhu děje později.

P.S.: chtělo psát. mám nachystaný další text na přepis.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama